Voynichův rukopis: Popisuje paralelní světy?

Odkud se vlastně vzal? Traduje se, že ho koupil císař Rudolf II., protože se domníval, že to je dílo středověkého filozofa, badatele a myslitele Rogera Bacona. „V roce 1666 tehdejší rektor Karlovy Univerzity Marcus Marci poslal rukopis jezuitům do Říma, kde zůstal skoro 250 let, než ho objevil americký starožitník Voynich. Ale kdo jej skutečně napsal, to se neví,“ říká Vašíček.

Proč knihu nikdo nedokáže přečíst?

Je vytvořena neznámým písmem. Použité znaky se nepodobají, žádným jiným na světě. Neví se, zda je to šifra, nebo nějaký unikátní neznámý jazyk. Rozluštit se je pokoušeli amatérští nadšenci i skutečná kryptologická esa. Selhalo i nasazení výkonných počítačů. V rukopisu je plno ilustrací, které záhadu ještě více zamotávají. Jsou na nich desítky rostlin, které nedokážeme identifikovat. Žádná z nich neroste na Zemi, jen v několika málo případech se trochu podobají známým druhům.

Buď rostly na Zemi někdy v dobách dávno minulých anebo úplně na jiné planetě?

Těžko říct. Je tam vůbec celá řada dalších podivností. V další sekci je zobrazený téměř úplný soubor jednotlivých znamení zvěrokruhu, množství kruhových nákresů znázorňujících Slunce, Měsíc a hvězdy. A taky některé abstraktnější vyobrazení, kterým se říká kosmologické. Na jednom nákresu je zobrazena mlhovina, která byla objevena až mnohem později, než kdy rukopis vznikl. Jsou tam pohledy na naši galaxii, ale jakoby z jiné strany, než jsme schopni vidět my. Je tam mnoho nákresů předmětů, o nichž nevíme, zda představují mapy nebo zda to zobrazuje nějaké technické zařízení.

A kniha rovněž obsahuje obrázky nahých žen.

Ano, jak propadávají nějakým potrubím. Letí trubkami, nějakým zařízením. Na jednom vyobrazení kloužou jako po tobogánu z jedné nádrže do druhé v takové zelené tekutině. A jinde přímo stojí nebo vkládají ruce do nějakých zařízení, z kterého něco tryská. Těžko říct, zda je to vzduch nebo nějaká kapalina či záření.

Neví se, kdo rukopis napsal. Existují aspoň nějaké teorie o možném autorovi?

Ano, objevilo se hned několik hypotéz. Hlavní podezřelí byli čtyři. Už zmíněný filozof Roger Bacon. Anebo někdo z alchymistů, kteří žili v období panování Rudolfa II. Třeba John Dee nebo Edward Kelly. Spekuluje o tom, že rukopis vytvořili jako podfuk, aby z císaře vymámili peníze. Edith Sherwoodová přišla zase s tím, že je to deník mladého Leonarda Da Vinciho. No a uvažovalo se také Jakubovi Hořčickém z Tepence. Jeho jméno bylo napsáno na prvním listu a pak ho zase někdo vyškrabal. Zdá se, že Jakub, který byl lékařem Rudolfa II., dostal rukopis jako náhradu za peníze, které mu dvůr dlužil. Státní kasa byla prázdná, tak se platilo tím, co mělo nějakou cenu.

A která z hypotéz je podle Vás nejblíže pravdě?

Dneska už víme, že žádná. Američtí vědci letos na jaře poprvé provedli radiokarbonovou zkoušku k zjištění stáří rukopisu a zjistili, že pergamen vznikl někdy v letech 1405 – 1435. V té době už ale dávno nežil Bacon. A scházela spousta času do narození Leonarda da Vinciho a celé století, než spatřili světlo světa ostatní tři „podezřelí“.

Takže to musel být úplně někdo jiný.

Přesně tak. Nedávno jsem pracoval na scénáři k nové televizní detektivní minisérii, v níž Voynichův rukopis hrál určitou roli. Když jsem sbíral podklady pro scénář, narazil jsem na celou řadu zajímavých informací, které mne přivedly k hypotéze, kdo by mohl být skutečným autorem. Musel jsem postupovat jako policisté, kterým scházejí přímé důkazy. Vyhledával jsem indicie a paralely.

A našel jste?

Ano. Ve Voynichově rukopisu je architektonický prvek – nákres hradu, který má věžičky na cimbuří vykrojené do písmene V. Takto se stavělo jenom v severní Itálii na počátku patnáctého století. Musím ale poznamenat, že to není můj objev, to se vědělo už dřív. Autor tedy musel mít k Itálii vztah. Musel tam žít nebo cestovat. Musel tento architektonický prvek vidět právě tam, protože nikde jinde se nevyskytoval.

A jaké další indicie jste našel?

Zkoušel jsem si dopodrobna představit, co všechno víme o tom, koho tak usilovně hledáme. Nepochybně se velmi zajímal o rostliny. Zkoumal jejich léčivé účinky. A vyznal se v astronomii a astrologii. Pro koho bylo nezbytné ovládat zdánlivě tak nesouvisející obory? Kdejaký bylinkař potvrdí, že listy léčivek je lépe trhat za úplňku a kořeny naopak v období novu. O tom, že měsíční fáze ovlivňují růst a vlastnosti rostlin nepochybuje ani moderní věda. Aktuální postavení hvězd a to v jakém byl pacient znamení, bylo důležité pro stanovení diagnózy a následující léčby. Pátral jsem tedy po lékaři nebo lékárníkovi.

A dál?

V rukopise jsem našel vyobrazení podivné mytologické bytosti, která připomíná křížence ženy a ryby nebo ženy a hada. Podobná postava se objevuje v mytologii Lucemburků právě v době, kdy rukopis vznikal. Došel jsem k závěru, že autor tedy musel být v kontaktu s Lucemburky. Navíc jsem objevil jistou podobnost s dalším neobyčejným rukopisem, který patřil Václavu IV. Tak jsem usoudil, že se to musel být někdo, kdo se pohyboval v blízkosti tohoto panovníka. A musel to být zámožný člověk, protože ten pergamen byl velmi drahý.

Takže jste našel jsem osobu, která splňuje všechny předpoklady?

Jsem přesvědčen, že ano. Byl to lékárník Angelo z Florencie, který přišel do Čech v polovině čtrnáctého století a zřídil v Praze jednu z prvních lékáren. Ale hlavně na místě, kde se v dnešní době v Praze nachází pošta, založil zahradu, o které se říkalo, že tam rostou rostliny, které se nedaly vidět nikde jinde na světě.. Byla to jedna ze dvou, tří botanických zahrad v Evropě. A byla velmi proslavená. Angelo z Florenice zemřel v roce 1408, takže by splňoval podmínku, že žil v té době. Pak všechnu svou práci předal svému synovci. Vzhledem k tomu, že je podezření, že na rukopise pracovali dva lidé, to odpovídá představě, že dědic dokončil, co jeho strýc začal.

Nicméně to stále ještě nevysvětluje, odkud autor čerpal všechny ty úžasné informace, které se nacházejí v rukopise.

Této záhadě věnuji druhou polovinu knihy. S pomoci výkladů fascinujících kreseb v rukopisu, se pokouším o rozluštění jeho šokujícího obsahu.

Ten, jak se ukazuje, skrývá pravděpodobně nejtajnější a nejpodivnější kapitolu naší historie. Prozrazovat to ale v rozhovoru, je jako kdyby autor detektivky předem sdělil, kdo je vrah.

Dobře. Ale i tak mi přijde, že autor měl přístup k informacím od civilizací, které nejsou z této planety.

Já to v knize Nedobytná šifra pojímám trochu jinak. V tomto případě bych rozhodně nemluvil o nějakém vlivu příchozích z vesmíru. Spíš bychom mohli hovořit o kontaktu s jinou realitou.

Máte na mysli paralelní světy? Lze vůbec připustit, že něco takového existuje?

Řada lidí o tom nepochybuje. Jak víme, teorii paralelních světů poprvé vyslovil americký fyzik Hugh Everett pro objasnění hádanek kvantové mechaniky. Na základě překvapivých astronomických objevů a moderního výzkumu se k ní postupně přiklonili i mnozí další významní vědci. A nestačíme se divit, s čím vším přišli. Paralelní svět se může rozkládat kdesi daleko za hranicemi našeho vesmíru nebo být vzdálený pouhých pár milimetrů od nás. Může se nám velmi podobat a zároveň se v některých ohledech velmi lišit.

Je pravděpodobné, že čas tam plyne jinou rychlostí?

Může to tak být. S podobnou myšlenkou si pohrávali i mudrci starověkých civilizací, kteří věřili, že vstupní brány do paralelního světa jsou ukryty v podzemí. Odraz této představy nacházíme i v českých pověstech o lidech, kteří se přes nějakou jeskyni dostali do cizího prostředí a když se po pár hodinách vrátili, zjistili, že na Zemi zatím uplynuly desítky let. S těmito nápady si v knížce pohrávám.

Je odpověď ukrytá přímo ve Voynichově, tedy podle vás v Angelově rukopisu?

Věřím, že ano.

Rozhovor vedl amber.