
Když jsem se na fenomén propagace této hračky cíleně zaměřil, neunikly mi početné formy profesionální negativní a skryté reklamy. Tedy nikoliv náhodné redakční články, ale profesionální informační produkty pracující velmi dobře s technikami reklamního textu a jeho šíření a multiplikace. Říkám vám, je to zkrátka celé divné již pouze tímto omezeným a oborově specifickým úhlem pohledu. Ale asi bych to tak nechal a celou věc přešel, kdyby nedlouho poté nedotáhly mé děti domů první „vrtulku“ a neustále si s ní netočily mezi prsty.
V té době jsem ještě nevětřil žádnou lumpárnu. To se ale změnilo v okamžiku, kdy jsem si měl možnost fidget spinner sám na chvíli vyzkoušet a vnímat, co to vlastně dělá a jak to na mne působí. Nechci nikomu vnucovat svůj názor, ale měl jsem záhy pocit, že tohle opravdu není dobře a rozhodně to není dobré pro děti. Netušil jsem ale proč. Začal jsem se tedy rozhlížet na internetu po názorech jiných k fidget spinneru skeptických lidí, protože tenhle dojem určitě nemám sám na světě.
Na internetu se dnes objevuje ledacos. Lidé jsou již zvyklí rozlišovat primitivní bipolární optikou důvěryhodné (pravdu obsahující) informace a tzv. hoaxy (lživé informace, podvrhy). Realita je ale trošku jiná. Existuje mj. ještě třetí varianta typu informace. Je to varianta „podvržené pravdy“. Nevím, jak bych to odborněji nazval. Vtip spočívá v tom, že dezinformátor, který na tom, aby lidé znali a akceptovali informaci pravdivou, rozhodně nemá zájem, tuto pravdu sám šíří. Šíří ji ale s určitými vychytralými dodatky tak, aby dříve či později mohl sám poukázat na nepravdivost právě těchto dodatků a tím účinně zpochybnit obsah informace jako celek. Tím dosáhne u stádovité části veřejnosti (naprosté většiny) odmítnutí pravdy jim samotným veřejnosti už dříve předložené.
Tak totiž funguje lidské vnímání věcí v souvislostech. Tato varianta má mnoho výhod. Důležitou z nich je mj. ta výhoda, že pokud je v určitém okamžiku šíření objektivní pravdy v rukou mocných dezinformátorů, nemůže se s tímtéž šířením téže pravdy již mezi lidmi prosadit, zaujmout a vybudovat si svou významnější pozici (jako konkurenční informátor veřejnosti) nikdo jiný. S týmiž informacemi to jde totiž opravdu dost těžko. Masové šíření pravdy odstraňuje „v pravdě stojící“ a pravdu šířící upřímnou a humánní konkurenci, kterou dezinformátor neovládá. A právě ony vychytralé dodatky poté zajišťují, že tuto pravdu bude možné kdykoliv vysoce účinně zdiskreditovat, jak to bude potřeba. Chce to jen trošku dobrého plánování, předvídavosti a včasných manévrů. Nyní mne už možná napadá jak to vhodně nazvat: Je to“ zasyflená pravda“. A to, že zasyflené pravdy je dnes na internetu v některých tématech možná i mnohem více než ryzích hoaxů, to mi nepřijde až tolik nereálné.
Jak to souvisí s fidget spinnerem? Nu hledal jsem na internetu kritické články v podstatě s předpokladem, že pokud se jedná o pořádnou lumpárnu celosvětového účinku, najdu nejspíše zasyflenou pravdu. Tedy názory, že fidget spinner je rozhodně pro děti škodlivý, ale jejichž vysvětlení bude spíše nějak vychytrale „cinklé“. Touto optikou je dobré sledovat především odkazy, které se vám dohledají v Google prohlížeči mezi prvními. Prvním 20-30 odkazům, které dohledá Google, nevěřím po obsahové stránce nikdy a z principu.
A tak jsem zadal do vyhledávače na YouTube „fidget spinner danger“. Ihned mi vyjely desítky odkazů o nebezpečích této hračky. Úplně všechny odkazy však popisovaly nebezpečí, která jsem vůbec nehledal. Rizika, jako vdechnutí částí hračky, pořezání jazyka, vyražené zuby, výbuchy mikrovlnné trouby… Připomněl jsem si, jak je důležité ovládnout marketingovou komunikaci rizik a šířit rozsáhlou negativní reklamu zaměřenou vychytrale zcela jiným směrem, pokud chceme něco opravdu závažného o určité věci pokud možno skrýt očím široké veřejnosti. Mnohem hůře se poté skrývaná rizika dohledávají. Mnozí lidé je minou.
S jiným přístupem se mi už některé další kritické informace poté vynořily. To už byla rizika, která mne obecně (typově) více zajímala. Vůbec nejvíce se na internetu objevují články a videa o okultní symbolice této hračky, která se vztahuje jak na její vlastní zpracování, tak i na pozice rukou a prstů při jejím uchopení. Dětí hrající si s touto hračkou tak ve zkratce používají satanistickou symboliku a svým způsobem si na ni takto zvykají a jsou i tímto směrem „programovány“. Něco na tom možná může i být, ale přesto se mi na tom nepozdávalo. Nepřišlo mi to jako to správné a klíčové vysvětlení účinků této podivné hračky.
Shodou okolností mne v tomtéž čase přivedly jiné informace k článkům o tzv. „mudrách“. Jsou to staré poziční techniky prstů, které mají ovlivňovat energetické proudění v těle a mj. léčit či napomáhat rozvoji schopností a potenciálu člověka. Mnohem více o mudrách určitě vědí zkušení jogíni. Jedná se o propojování energetických okruhů lidského těla právě pomocí rozličných pozic prstů navzájem. A právě přitom jsem dostal podivnou myšlenku. Pokud je fidget spinner zdrojem jakékoliv energie, je velmi snadno možné a pravděpodobné, že právě tato energie bude moci vstoupit nebo jinak ovlivnit bioenergetiku celého organismu právě proto, že fidget spinner se drží prsty v pozicích uzavřených energetických okruhů – mudrách nebo pozicích klasickým mudrám podobných.
Na otázku, jakou energii by mohl fidget spinner „pumpovat“ nebo třeba „odsávat“ z organismů dětí, pokud si s ním nešťastně dlouho hrají, jsem se musel už zeptat někoho jiného. Odpověď, která se mi dostala, mne rozhodně neuklidnila. Energetickým problémem celé této hračky je údajně především kov. Případně možná i trojice či čtveřice kruhů z kovu (včetně centrálního ložiska), které ještě navíc rotují. Taková věc má rozhodně energetické působení, které je velmi negativní pro bioenergetiku lidského organismu. Dětem to údajně nejvíce (ale opravdu hodně) poškozuje energetiku srdeční čakry. – Tento závěr však nemohu nijak posoudit či potvrdit. Myslím si však, že účinek lze svým způsobem přesměrovat i na jiné energetické body organismu právě tím, mezi jakými prsty dítě hračku právě drží. V každém případě však toto působení asi nikdy nebude mít účinky jako maminčino pohlazení.
V této souvislosti mne poté napadlo zkusit použít stejnou „technologii“ k úplně opačnému účelu. Tedy vzít nějaký ten plastový fidget spinner, odstranit z něj všechny kovové kroužky a součásti a nahradit je něčím významně energeticky ušlechtilejším. Třeba nějakými kameny, jako je křišťál, apatit nebo třeba šungit. Zkrátka zkusit spinner upravit tak nějak, aby si s ním děti ve škole mohly hrát, necítily se v tomto smyslu diskriminované mezi ostatními dětmi (přeci jen je to dnes módní trend) a přitom nebyly ohroženy a poškozovány na své bioenergetice. Ale protože nejsem schopen nějak prověřit, jestli je to dobrý či špatný nápad a co by případně mohlo být jeho důsledkem v konkrétním případě, zvolil jsem metodu přímější a jednodušší. Přemluvil jsem své děti, aby hračku odložily a vůbec nepoužívaly. A když tak, aby ji třeba jen měla v tašce a případě „společenského tlaku“ ji vytáhly a ukázaly, že ji mají, a tak pořád „patří“ mezi ty ostatní, kteří se s radostí dětem vlastní možná sebelikvidují.
Kdo ví, ten ať promluví…
Buďte první kdo přidá komentář