Proč ženy touží po štíhlé postavě více než muži?

Několik vědců zjistilo, že ženy zobrazované v médiích byly postupně stále štíhlejší.³ Pro účely výzkumu byly jako reprezentativní vzorek ideálu výzkumníci vybrali modelky z magazínu Playboy, u kterých byl mezi lety 1960 a 1979 zjištěn trend zmenšování velikosti hrudníku a boků. Na začátku 90. let však došlo ke zvrácení tohoto trendu.⁴

Současně s trendem štíhlých těl se zvýšila nespokojenost žen s vlastním tělem.⁵ V posledních letech vědci zjistili, že ženy si o sobě myslí, že trpí nadváhou daleko častěji než muži. Toto vnímání bylo zjištěno nejčastěji u dospívajících dívek a mladých žen.⁶ Starosti se vzhledem byly šly ruku v ruce s úbytkem sebevědomí a častějšími dietami u mladých žen. Tyto snahy o hubnutí často stály na začátku poruch příjmu potravy, jako jsou anorexie a bulimie.⁷

Tento průzkum má za cíl reprodukovat zjištění studie Fallonové a Rozina, ve kterém došli k závěru, že 33 % mužů a 70 % žen považuje svou současnou postavu za horší, než je společensky považovaný ideál a že podíl žen, které jsou se svým tělem nespokojené, je daleko vyšší než u mužů. Fallonová a Rozin rovněž zjistili, že mužská představa ženského ideálu je o něco plnější postava, než se ženy domnívají. Toto je tedy první domněnka, kterou se zde budeme pokoušet ověřit.

Některé studie se pokusily určit, zda existuje generační rozdíl v těchto preferencích.⁸ Tiggermanová a Penningtonová provedly v roce 1990 výzkum, který se týkal nespokojeností se svým tělem mezi dětmi, dospívajícími a dospělými, a zjistily významné rozdíly napříč věkovými skupinami. Nutno podotknout, že u každé věkové skupiny použily odlišné typy znázornění tělesného vzhledu. V tomto výzkumu se pokusíme určit ideální postavu, jak ji vnímají ženy různých věkových kategorií, a nejatraktivnější tvar ženského těla, jak jej vnímají muži napříč generacemi. Podle druhé domněnky tedy existuje pozitivní souvislost mezi věkem a ideální postavou pro ženy a mezi věkem a ženskou postavou, kterou muži považují za nejatraktivnější.

Průzkumu se zúčastnilo 166 návštěvníků internetové stránky Univerzity Monash mezi 8. lednem 2003 a 8. březnem 2004, z nichž 59 účastníku bylo mužského a 107 ženského pohlaví. Kulturní a společenský profil účastníků není znám, lze akorát předpokládat, že se ve většině případů jednalo o studenty kurzu psychologie. Dotazník se skládal ze sedmi otázek ohledně tvaru těla a pěti otázek ohledně věku, pohlaví a obav z hubnutí a vlastního vzhledu. Účastníci rovněž u prvních sedmi otázek porovnávali a hodnotili devět typů postav jak pro mužské, tak ženské pohlaví (viz obrázek).

(Podrobnější údaje, metodika, postup, číselné údaje, grafy a ilustrace naleznete v původním článku o průzkumu zde, text je v anglickém jazyce.)

Závěr

Vzhled

Výsledky ukázaly, že ženy vzhled svého těla považují za horší, než je podle nich ideál, zatímco muži vnímají svou současnou postavu jako daleko bližší ideálu. Vyjádřeno v procentech: 66 % žen a 38 % mužů se domnívalo, že jejich vzhled je horší než ideál.

Přitažlivost

Podle výsledků také nabývá ideální ženská postava (podle žen) plnějších tvarů s tím, jak roste věk účastníků. Stejně tak se s věkem mírně mění názor mužů na ideální ženskou postavu. Pro muže mezi 16 a 50 lety je ideální ženská postava o něco plnější, než jak ji vnímají ženy. Ve skupině nad 50 let považovali muži za ideální ženskou postavu takovou, která se na obrázku blížila číslu 4, zatímco ženy nad 50 považovaly jako ideální postavu blížící se číslu 5.

Nespokojenost s tělem

Podle tohoto průzkumu odpovídá počet žen, které nejsou spokojeny se svým tělem, zjištění Fallonové a Rozina a potvrzuje také další výzkumy provedené v této oblasti. Nic proto nenasvědčuje tomu, že by se nespokojenost s vlastním tělem mezi mladými ženami v posledních dvaceti letech snižovala. Nejčastěji uváděný důvod je vliv médií. Ta však argumentují, že pouze odráží ideály současné generace. Pokud chceme zvýšit spokojenost žen s vlastním tělem a snížit počet poruch přijímání potravy, bude nutné tento začarovaný kruh přerušit. První krok však mohou provést jedině média a módní průmysl, což je však vzhledem k obchodním zájmům velmi nepravděpodobné.

Výše zmíněná studie dále zjistila, že i muži jsou mírně nespokojení se svým tělem. Mužský ideál se na stupnici nachází o něco výš, než jak muži hodnotí svůj současný vzhled. Lamb a kolektiv však ve své studii zjistili, že je v tomto případě rozdíl mezi věkovými skupinami, mladí muži pociťovali pozitivní nespokojenost s tělem, zatímco starší muži negativní nespokojenost. Pokud jsou výsledky tohoto průzkumu statisticky významné, pak existují dva důvody, proč jsou výsledky odlišné. Za dvanáct let od uvedených studií se mohl změnit názor mužů na ideální mužskou postavu nebo se mohla zvýšit průměrná mužská tělesná váha. Ta byla u mužů, kteří se studie účastnili, opravdu mírně vyšší, zatímco ideální postava podle nich byla lehce štíhlejší, než jak udávala předchozí studie.

Ve výsledku tedy byla potvrzena pouze první část první domněnky.

Podle teorie Fallonové a Rozina se ženy pletou v tom, jak moc štíhlá postava je pro muže atraktivní. Tato mylná domněnka je podle nich způsobena převahou žen zobrazovaných v médiích. Předpokládají, že ženy preferují štíhlejší tělo proto, aby byli pro muže atraktivnější. Touha po štíhlém těle však může být způsobena i tlakem okolí – jejich vrstevnic.

Výsledek průzkumu dále ukazuje, že ženský ideál se posouvá zároveň s věkem. Stejně tak muži s věkem považují za ideální ženy plnějších tvarů. Může to být způsobeno tím, že snaha být atraktivní pro opačné pohlaví s věkem ustupuje do pozadí. Dalším důvodem může být to, že ženy vyobrazované v médiích jsou převážně mladší.

Tento průzkum tedy potvrdil většinu zjištění z předchozích studií. Bylo by ovšem vhodné provést i studii, která by zjistila, co motivuje mladé muže a ženy k hubnutí, aby bylo možné stanovit, jakým způsobem lze zvrátit tento trend narůstající nespokojenosti s vlastním tělem.

zdrojový článek: www.prevos.net

zdroje:

(2) Lamb, C. S., Jackson, L. A., Cassiday, P. B., & Priest, D. J. (1993). Body figure preferences of men and women: A comparison of two generations. Sex Roles, 28, 345–358.

(3) (4) (5) Turner, S., Hamilton, H., Jacobs, M., Angood, L. M., & Dwyer, D. H. (1997). The influence of fashion magazines on the body image satisfaction of college women: An exploratory analysis. Adolescence, 32(127), 603–614. ↩

(6) Sypeck, M. F., Gray, J. J., Etu, S. F., Ahrens, A. H., Mosimann, J. E., & Wiseman, C. V. (2006). Cultural representations of thinness in women, redux: Playboy magazine’s depiction of beauty from 1979 to 1999. Body Image, 3(3), 229–235. ↩

(7) Cash, T. F., Morrow, J. A., Hrabosky, J. I., & Perry, A. A. (2004). How has body image changed? a cross sectional investigation of college women and men from 1983 to 2001. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 72, 1081–1090. ↩

(8) Fallon, A. E., & Rozin, P. (1985). Sex differences in perceptions of desirable body shape. Journal of Abnormal Psychology, 94, 102–105; Lamb et al., 1993; Tiggeman, M., & Pennington, B. (1990). The development of gender differences in body-size dissatisfaction. Australian Psychologist, 25, 306–313; Tiggeman, M. (1992). Body-size dissatisfaction: Individual differences in age and gender and relationship with self-esteem. Personality and Individual Differences, 13, 39–43.

překlad: Siw