​Muži automaticky blokují některé zvuky

Nizozemská studie sledovala u mužů a žen mezi 17 a 25 lety mozkovou aktivitu při zpracovávání bílého šumu a hudby. U žen byla zaznamenána intenzivní odezva na oba zvuky. Mužský mozek reagoval na hudbu, ale potlačil bílý šum, jako kdyby neexistoval.

Důvodem může být testosteron, který ovlivňuje utváření sluchového systému během vývoje mozku mužského plodu. Ten blokuje nechtěné zvuky a opakující se zvukové stimuly. (Brizendine. “The Male Brain” 41)

To způsobuje značné problémy ve většině vztazích, kde jsou partneři opačného pohlaví. Žena něco řekne a muž ji neslyší. Žena to několikrát zopakuje, což mužský mozek vyhodnotí jako „opakující se zvukový stimul“ a než se nadějete, je z toho klasická situace, kdy si žena stěžuje, že „on ji nikdy neposlouchá“ a on naopak, že „ona pořád něco kváká“. Většina z nás se pak zasekne v nekonečné smyčce, která vytváří zajímavý scénář podobný věčné otázce „Co bylo dříve? Slepice nebo vejce?“ – Říká moje matka otci tu stejnou věc 500krát dokola, protože ji neslyší? Nebo to jeho mozek blokuje právě proto, že se pořád opakuje?

Ženy jsou schopny lépe vyjádřit emoce pomocí slov

Klíčové slovo je „schopny“, ve významu „dokáží“. Není to, jak se někteří mohou domnívat, rozdíl způsobený společenskými genderovými normami. Jde o legitimní rozdíl mezi ženským a mužským mozkem.

Studie pomocí magnetické rezonance zkoumala, jak mozky dívek a chlapců mezi 7 a 17 lety zpracovávají emoce. Vědci zjistili, že negativní emoce se u dětí nacházejí v primitivní části mozku – v amygdale. Tato část mozku má pouze několik přímých spojení s centrem řeči a uvažování v mozkové kůře, což je důvod, proč je pro většinu dětí obtížné vyjádřit slovy, jak se cítí.

Při dospívání se velká část mozkové aktivity spojené s negativními emocemi přesune do mozkové kůry. Tato změna však nastává pouze u dívek. Výsledky německé studie byly totožné, a vědci tak došli k závěru, že v dospělosti zpracovávají muži a ženy jak pozitivní, tak negativní emoce rozdílně.

Není proto překvapením, že muži si „o tom chtějí promluvit“ zřídkakdy. Muži jsou naprogramováni vyhýbat se kontaktu, když procházejí těžkým obdobím a někteří si dokonce myslí, že i ženy takto uvažují. Takže než se rozčílíte na svého přítele, protože nechce komunikovat, uvědomte si, že je pro něj skutečně obtížné vyjádřit své pocity slovy. (Brizendine. “The Female Brain” 126) (Sax, Leonard. “Why Gender Matters” 29)

Chlapci přirozeně využívají pohyb k myšlení

U chlapců a dívek mladšího školního věku bylo zkoumáno, jak dlouho jim trvá vyřešit konceptuální matematické úlohy. Chlapci úlohy vyřešili rychleji než dívky. Vědci zjistili, že při vysvětlování postupu řešení úloh používala většina chlapců pohyby a gesta, slova pro ně představovala překážku. Během následujících několika týdnů naučili vědci dívky vysvětlovat svá řešení pohybem a poté provedli nový test. Dívky již byly schopny řešit úlohy stejně rychle jako chlapci. Zdá se tedy, že mužský i ženský mozek má přístup ke stejným „logickým obvodům“, ale standardně používají odlišné. (Brizendine. “The Male Brain”  26-27)

Skupiny chlapců si hrají jinak, než skupiny dívek

Chlapci: Tvoří větší skupiny, soustředí se na samotnou hru, hrají si drsněji, pády nejsou výjimkou, jsou velmi soutěživí, vznikají konfliktní situace, stanovují dominanci a testují hierarchii, zabírají si teritoria a monopolizují hračky, ukazují fyzickou sílu, bojují o postavení ve společnosti ostatních dětí a častěji používají výhrůžky.

Dívky: Soustředí se na budování vztahů, jsou ochotné se při hrách střídat až 20krát častěji než chlapci, častěji vznášejí návrhy vedoucí ke spolupráci (např. tak, že začínají větu slovem „pojďme“) a jako náměty pro hry obvykle volí pečovatelství a vztahy (Brizendine. “The Male Brain” 18-23) (Brizendine. “The Female Brain” 22-24) (Harris, Judith Rich. “The Nurture Assumption” 214)

Tyto rozdíly byly zjištěny i u našich blízkých příbuzných. Samečci makaka dlouhoocasého si například drsně hrají až 6krát častěji než samičky, které se raději starají o mláďata. (Sax, Leonard. “Why Gender Matters” 61)

Už u chlapců v první třídě dochází k vyplavení dopaminu, když prezentují svou sílu a některé studie naznačují, že jednomyslně dohodnuté hierarchie se mezi dětmi tvoří už v mateřské škole. Tyto hierarchie navíc vydrží stabilní minimálně 6 měsíců. Chlapci, kteří se nacházejí na vrcholu této pyramidy, nejsou nezbytně největší, jsou to ti, u kterých je nejméně pravděpodobné, že během konfliktu ustoupí. (Brizendine. “The Male Brain” 22-24)

Dokonce i muži, kteří byli krátce po narození vykastrováni a vyrůstali jako ženy, mají tendence být ve skupině dominantní. (Harris, Judith Rich. “The Nurture Assumption” 222)

Víte, co je na hraní ve skupinkách nejzajímavější? Že pokud si mohou vybrat, hrají si chlapci a dívky odděleně. Tento přístup se mění, pouze pokud ve skupině není dost dětí, pak si chlapci a dívky hrají společně. Mohlo by to být tím, že děti si raději hrají s někým, kdo je jim podobný? (Zdokumentováno v západních společnostech i ve společnostech rozdělených na lovce a sběrače)

Chlapci a dívky si hrají s odlišnými hračkami

Tým z Concordia University studoval téměř 100 osmnáctiměsíčních dětí a jejich preference při výběru hraček. Dívky preferovaly panenky a chlapci výrazně preferovali autíčka.

Mnozí by mohli namítat, že je to vlivem společensky přijímaných norem výchovy souvisejících s pohlavím. Zde je však nutné poznamenat, že osmnáctiměsíční děti jen obtížně dokážou přiřadit sobě a ostatním správné pohlaví. Ve skutečnosti kvůli mírně pomalejšímu vývoji nebyli chlapci tak úspěšní při přiřazování pohlaví, jako dívky.

Pokud budeme předpokládat, že hraní si s hračkami určenými pro konkrétní pohlaví je sociální konstrukcí, pak by dávalo smysl, kdyby dívky, které lépe chápou pojem pohlaví, výrazněji upřednostňovaly dívčí hračky. Studie však zjistila opak. Pro připomenutí: dívky preferovaly panenky a chlapci výrazně preferovali autíčka. Ke stejným výsledkům došla i studie preferencí u devítiměsíčních dětí, které pojmu pohlaví rozumí ještě méně. (Sax, Leonard. “Why Gender Matters” 27)

Dokonce, i když do hry přímo zasáhnou rodiče a učitelé, kteří upřednostňují pohlavně neutrální (čti: opačné) hraní, si dívky při první příležitosti vyberou panenky místo autíček. Pokud nemají na výběr, hrají si dívky s autíčky, jako by to byly panenky a chlapci používají panenky jako meče nebo kladiva. Děti jsou tak strašně sexistické! (Harris, Judith Rich. “The Nurture Assumption” 204 & 210)

Ve skutečnosti jsou sexističtí všichni savci. Opičí samci si raději hrají s autíčky a samičky s panenkami. Mladí krysí samečci si hrají drsněji než samičky. Pozorujte jakéhokoliv savce a zjistíte, že si hrají rozdílně podle toho, jakého jsou pohlaví. (Sax, Leonard. “Why Gender Matters” 28) (zdroj: www.bravetheworld.com)