Jsou naše vzpomínky minulostí, jinou časovou linií našeho života či alternativní realitou? Představíme vám silnou teorii, která vysvětluje, proč zahojením jedné verze minulosti dojde k zahojení všech ostatních realit. A nezáleží tak na tom, ze které časové linie „vzpomínka“ pochází – vždy vede k růstu duše a zázračnému emocionálnímu uzdravení.

Dnes jsem vzala své děti do parku, který hraničí s mou bývalou základní školou. Při výstupu na kopec poblíž pavilónu hned za školním dvorkem jsem svým dětem pověděla o tom, že na kopci bývalo hřiště a jak jsme si tam s kamarádem hráli na „Krásku a zvíře“. Jak jsem tak na kopci s dětmi seděla a hovořila, náhle jsem se rozhlédla kolem sebe a uvědomila si, že hřiště by se na takový příkrý kopec nikdy nemohlo vejít. Nemohl být větší než 3×1,5 metru (a to je ještě hodně) a zadní strana kopce bylo zesíleno betonem, který tvořil jakousi schodišťovou zadní stěnu pavilónu. Není prostě možné, že na tomto místě kdy existovalo nějaké hřiště, přinejmenším ne v tom, co nazýváme realita. Takže jsem vytušila, že toto hřiště neexistovalo v moji aktuální realitě, ale v alternativní časové linii.

Bylo to značně matoucí, ale pro mě rovněž docela normální. Normální v tom smyslu, že tyto jakési „chyby v matrixu“ se mi v poslední dějí téměř neustále. Je to jen další důkaz toho, že žijeme v kvantové, holografické realitě, kde se čas a prostor ohýbá, slévá dohromady a přestává existovat, a kde můžeme stále snadněji přeskakovat do jiné časové linie či reality. Takže jsem se uvnitř pousmála a pomyslela si: „Tak to máme další Mandelův efekt: mizející hřiště!“

Ale tím to neskončilo. Nemohla jsem na to prostě přestat myslet, protože zde popravdě nejde jen o jednoduchý případ posunu časové linie.

Začala jsem zkoumat svou vzpomínku na návštěvy tohoto hřiště. Ve skutečnosti jsem o chození na hřiště často mluvila, ale jasně si na to vzpomínám jen jednou. Tehdy ráno bylo chladno a mrazivo, pamatuji si, že ledové krystalky pokrývaly padací most na hřišti. S kamarádem jsme vyběhli na sousední zalesněný kopec a předstírali jsme, že jsem Belle, která v lese utíká před vlky. Když jsme došli na hřiště, dělali jsme, že nás jeho přítomnost velmi udivuje, a střídali jsme se v odříkávání hlášek z filmu, přičemž jsme jim dodávali dramatické echo: „Haló? ‚aló, ‚aló, ‚aló? Je tam někdo? Někdo? Někdo?“

Takže se ukázalo, že ačkoli je tato vzpomínka na hřiště živá, je jenom jedna. Což je opravdu podivné, protože jsem na tuto školu chodila až do šesté třídy (plus školka) a v parku jsem od té doby byla nejméně stokrát. Ale to ještě není to nejdivnější: Vůbec si nevzpomínám na to, jak se hřiště stavělo. Jako by se prostě jednoho dne jen tak objevilo. A i když si pamatuji, jak jsem o pár let byla smutná, protože tam to hřiště už nebylo, vypadá to, že stejně nenadále i zmizelo.

Tím neříkám, že to tak 100 % bylo. Ale mám ve vzpomínkách mezery, a to značné. Jasně si pamatuji, jak se jeden rok objevilo a stejně rychle i zmizelo, aniž bych si konkrétně pamatovala, kdy to bylo. Jako dítě jsem si řekla, že ho postavili přes léto, a v hlavě sem měla za to, že o pár let později zase zbořili. Ale ačkoliv jsem strávila v této škole a přilehlém parku doslova roky svého života, na hrání si na hřišti mám osobně jen tuto jednu vzpomínku.

To je už samo o sobě dost divné, proto jsem to přisoudila posunu v časové linii a tomu, že dané hřiště existovalo v jiné linii či paralelní realitě, a vzpomínka na něj je jen další „chybou v matrixu“.

Shodou okolností mám tuto vzpomínku ráda a často se mi vybavuje. Jakkoliv je nepodstatná, je jednou z mých oblíbených vzpomínek z dětství. Sama ani nevím, proč mi v hlavě utkvěla zrovna tato, ale už to tak bude. Možná jen proto, abych vás zrovna připravila na něco neuvěřitelného, k čemu došlo právě dnes v noci potom, co jsem na stejné místo vzala své děti.

Máme přístup ke všem časovým liniím?

Když jsem si dnes snažila vzpomenout na možný důkaz posunu časové linie s hřištěm, něco mě náhle napadlo: Co když si ve vzpomínkách uchováváme zkušenosti ze všech časových linií a když k nim přistupujeme, tak si nejen uvědomujeme, že jsou z jiné linie, ale podvědomě z nich čerpáme libovolnou zkušenost, která nás v tomto nyní bez ohledu původní realitu podpoří?

Jako příklad použiji vzpomínku z dětství, když se člověku stěhoval jeho nejlepší přítel. Možná si díky tomu vytvořil jisté silné přesvědčení, které jeho život utvářelo, třeba to, že lidé, které milujeme, někdy mohou z našeho života odejít, takže je nutné milovat jen mírně a zůstat na pozoru. O 20 let později si začne uvědomovat, že všechny vztahy tvoří určitý vzor, protože si nedovolí milovat naplno. Mohl by se podívat do své minulosti, aby tento vzor vysvětlil a našel jeho původ, a možná si vzpomene zrovna na náš příklad, který vše vyjasní. A záleží pak na tom, zda se to člověku přihodilo v TÉTO časové linii nebo realitě? Nezáleží, protože vzpomínka vyhovuje zkušenosti a nabízí vysvětlení a tím také dává příležitost k uzdravení. Sedí a umožňuje duševní růst, takže se jedná o harmonickou energickou shodu.

Při tomto myšlenkovém pochodu jsem si něco důležitého uvědomila: Pokud svůj blok vyléčíte či uvolníte energii, kterou vzpomínka způsobila, dojde k jejímu vyléčení ve VŠECH časových liniích a verzích našeho já, bez ohledu na to, zda došlo k projevu v oněch ostatních realitách. Jedna událost či příčina by mohla vést k mnoha různým zkušenostem v mnoha různých paralelních životech. Například v jedné časové linii tohoto příběhu o stěhování přítele mohlo dojít k tomu, že místo romantických trablům došlo k odcizení od vlastních dětí a další zase k tomu, že se člověk chová lehkomyslně, protože žijeme jen jednou atd. Ale návrat zpět k počátku toho všeho by způsobil vyléčení a odstranění všech těchto vzorců chování a přesvědčení, které tato zkušenost stvořila. Protože v konečném důsledku jsou všechna naše neduživá chování a přesvědčení jen o jednom: iluzi odloučení a víře v nedostatek lásky.

Tímto způsobem přistupování k „minulým“ vzpomínkám slouží všem verzím našeho já, takže nezáleží na tom, odkud pochází. Při léčení přítomnosti zkoumáním minulosti se nám možná vybaví přesná žádaná „vzpomínka“, která nám umožní se uzdravit a udělat krok vpřed v našem duchovním růstu, což je vždy jako prozření iluzí o odloučení a obnovení skutečné bezpodmínečné lásky. Toto je samotná podstata duševního růstu a je to také naše poslání na této planetě, v tomto či jiném životě.

A na závěr něco na zamyšlenou: Výše uvedené může být také příčinou toho, proč vědomě či ihned nevíme, co způsobuje naše bloky či emocionální problémy. Je třeba se v tom prohrabat, použít intuici a někdy také notnou dávku věštění, protože tyto problémy se nemusely nutně odehrát v této časové linii. Mohlo k nim dojít v paralelní či alternativní realitě, ke které naše vědomá mysl nemá přístup pomocí „běžných“ či „aktuálních“ úložiště vzpomínek. Musíme projít svůj duševní záznam, abychom našli tu správnou vzpomínku či příčinu. A pokud se nám to podaří, náš celý záznam se v okamžiku změní a dojde konečně k zázračnému a trvalému uzdravení. (zdroj: in5d.com)

REKLAMA

Monoatomické zlato rozšiřuje vědomí

MONOATOMICKÉ ZLATO AKTIVUJE DNA Již spící prorok Edgar Cayce hovořil o léčivém použití zlaté vibrační energie jako o léčbě koordinací impulzů v nervovém systému. Doktor Richard Gerber, autor knihy „Vibrační medicína“, říká, že monatomické zlato je produktem, vhodným pro jednotlivce, kteří se chtějí rozvíjet směrem k vyššímu vědomí, samoléčení a jsou na cestě duchovní transformace.  OBJEDNEJTE SI ORMUS  monoatomické zlato POŠTOVNÉ nad 1500 Kč ZDARMA, DÁRKY: nad 2000 korun MACA BIO 100 g, nad 2500 Kč Kotvičník extrakt 50% 20 g, nad 2500 Kč Camu Camu BIO 100 g v hodnotě 349 Kč.