Studie uveřejněná v časopise Science ukončila ve výpočetní neurovědě 80 letou existenci kontroverzního názoru, jenž modelovat neurony v systému jako jednoduché, bodům podobné uzly, které integrují signály a propouští je dále. Tento model neuronu jako integrátoru, známý také jako “hloupý” model neuronu, vážně omezil koncepci schopností neuronu. A tím i fungování neurálních sítí a mozku jako celku.

Taková představa nejen že bránila rozvoji celistvého porozumění neurální aktivitě ve vyšších oblastech mozkové kůry, ale také nepříznivě ovlivnila počítačovou vědu. To významně omezilo rozvoj neuromorfních počítačových sítí, které tak byly založeny na neúplném modelu.

Empirická šetření donutila vědce přehodnotit zpracování neurálních informací jako mnohem složitější systém. A ten nemusí mít přímé paralely s našimi výpočetními technologiemi.

Nový výzkum profesora Matthewa Larkuma, neurovědce na Humboldtově univerzitě, a jeho týmu odhalil dříve zřídka pozorovaný systém zpracování informací v jednotlivých dendritech pyramidálních neokortikálních neuronů. Ty používají odstupňované zpracování signálu založené na vápníkem zprostředkovaných akčních potenciálech. Na rozdíl od typických akčních potenciálů ve stylu “všechno, nebo nic” pozorovaných při toku iontů sodíku a draslíku. (Nervovým systémem prochází prostřednictvím toku velkých kationtů jako je sodík, draslík, hořčík a vápník elektrický proud označovaný jako akční potenciál.)

Prodloužení neuronu nefungují stejným způsobem

Dendrity jsou rozvětvená protoplazmatická prodloužení buněčné membrány neurony. Podobně jako když na stromě vyrůstají větve z kmene, jsou dendrity výrůstky těla neuronu, obsahující synaptickou architekturu nezbytnou pro příjem, zpracování a přenos elektrických signálů (z axonů sousedních neuronů).

V některých třídách neuronů existují tisíce dendritů a při sečtení všech subsynaptických struktur může jediný neuron tvořit až 100 000 spojení zpracovávajících nebo integrujících signál. Jde o natolik rozsáhlou strukturu, že výzkumný tým při modelování takové konektivity musel použít 11-ti rozměrné pole.

Nedávný výzkum zjistil, že dendrit je mnohem více, než pouhý snímač a integrátor signálů. Existuje složitá subsynaptická architektura, která dendritu propůjčuje výpočetní výkon. Ten je obvykle přiřazen vícevrstvé neuronové síti. Znamená to, že samotný dendrit může provádět složité výpočty. A proto je multiparalelní výpočetní výkon jediného neuronu daleko nad rámec dřívějších předpokladů.

Bartlett Mel, výpočetní neurovědec z Univerzity v Jižní Kalifornii, popsal model neuronu v pojetí jednoduchého integrátoru takto: “V podstatě by šlo o neuron, který se zhroutil do bodu ve vesmíru. Neměl by žádnou vnitřní artikulaci aktivity. Tento model ignoroval skutečnost, že tisíce vstupů plynoucích do daného neuronu přistály na různých místech podél různých dendritů.

Ignoroval myšlenku (nakonec potvrzenou), že jednotlivé dendrity neuronu mohou fungovat každý trochu jinak. A ignoroval možnost, že by výpočty mohly provádět i jiné struktury.

Každá mozková buňka je počítač

Tento nový objev potvrzuje předpověď vědeckovýzkumné skupiny v Torus Tech LLC. V mém vlastním modelu, který se zabývá molekulární buněčnou architekturou mozku a její účastí na vědomí, jsem popsal nové neurovýpočetní paradigma následovně. (Všimněte si, že můj popis zpracování informací v biologickém systému není nijak omezen na neurony):

Na měřítku nezávislá složitost obecně spojená s biologickými systémy a zejména s neuronem znamená, že každý neuron obsahuje skutečný makromolekulární mozek. Alespoň pokud jde o strukturální složitost. A do jisté míry možná také o funkční složitost. Jedná se o fraktální hierarchii. Znamená to, že extrémně zjednodušený pohled na synapsi jako jediný digitální bit zkresluje realitu situace. Pokud bychom měli použít jazyk neurovýpočetního modelu, pak každá “výpočetní jednotka” v sobě zahrnuje úplný makromolekulární mozek. Žádný počítač ani jiná lidská technologie se něčemu podobnému zatím nepřiblížila.

~ William Brown, Kurz velkých otázek rezonanční akademie, Lekce III: Propojení buněčných hologramových informací | Kódování vědomí a paměti v buněčných a makromolekulárních systémech. 2018.

Model popsaný v mém kurzu Propojení buněčných hologramových informací v podstatě říká, že výpočetní výkon normálně přičítaný mozku jako celku, je pravděpodobně obsažen v jediném neuronu.

Poslední výzkum skutečně potvrzuje, že v jednotlivých neuronech dochází k vícevrstvému zpracování informací. Ty vyhodnocují pouze subsynaptické struktury dendritu.

Pokud to rozšíříme na vnitřní struktury aktinových vláknitých sítí, Posnerovy shluky a mitochondriální retikulární matice, které mohou fungovat s kvantovými principy pro masivní paralelní zpracování, mohla by výpočetní kapacita jediné buňky být ohromující.

Gordon Shepherd z Lékařské fakulty v Yale k tomu uvedl: “Většina výpočetní síly mozkové kůry je ve skutečnosti podprahová. Systém jediného neuronu může být účinnější, než jeden integrační systém. Mohou to být dvě vrstvy, možná i více.” Teoreticky by téměř jakýkoliv představitelný výpočet mohl provést jediný neuron s dostatkem dendritů. Každý z nich by byl schopen provádět své vlastní nelineární operace. (zdroj: resonancescience.org)

REKLAMA

Monoatomické zlato rozšiřuje vědomí

MONOATOMICKÉ ZLATO AKTIVUJE DNA Již spící prorok Edgar Cayce hovořil o léčivém použití zlaté vibrační energie jako o léčbě koordinací impulzů v nervovém systému. Doktor Richard Gerber, autor knihy „Vibrační medicína“, říká, že monatomické zlato je produktem, vhodným pro jednotlivce, kteří se chtějí rozvíjet směrem k vyššímu vědomí, samoléčení a jsou na cestě duchovní transformace.  OBJEDNEJTE SI ORMUS   monoatomické zlato POŠTOVNÉ nad 1500 Kč ZDARMA, DÁRKY: nad 2000 korun MACA BIO 100 g, nad 2500 Kč Kotvičník extrakt 50% 20 g, nad 2500 Kč Camu Camu BIO 100 g v hodnotě 349 Kč.