Devětadvacetiletá Michaela Navrátilová až do narození své dcery nad očkováním nepřemýšlela. Pak začala shánět studovat informace. O tom, jak se vlastně přenáší nemoci, proti kterým se očkuje, příbalové letáky s nežádoucími účinky, statistiky nemocí v České republice.

„Překvapilo nás s manželem, že se očkuje proti tolika nemocem už tak malé miminko. A tak jsme se domluvili aspoň na odkladu a pečlivě si hlídáme, abychom byli všichni stoprocentně zdraví. Snažíme se minimalizovat rizika nežádoucích účinků a očkujeme jen povinné vakcíny,“ říká Navrátilová.

Sama dospěla k názoru, že kdyby bylo očkování nepovinné, s manželem by zvážili jen některé konkrétní nemoci. „Třeba očkování proti hepatitidě B – s tím jak se přenáší – podle nás miminko určitě v devátém týdnu života nepotřebuje,“ vysvětluje.

Jiná maminka čtyřiadvacetiletá Renata Táborská má na vakcinaci mnohem vyhraněnější názor. Svého syna nechala naočkovat i přes její vnitřní nesouhlas. „Manžel mi tvrdil, že očkovaní jsme přece všichni a jsme zdraví. Když však syn skončil v osmnácti měsících po třetí dávce na JIPce, změnil i on názor na očkování,“ vypráví Táborská.

Připouští, že možná to opravdu byla náhoda a synovy křeče, podezření na krevní sraženinu v mozku, infekce močových a dýchacích cest a onemocnění jater s očkováním nesouvisí, jak tvrdí lékaři. „Ale chcete riskovat, že zrovna vaše dítě bude mít v době očkování virózu, kterou sice nikdo nenašel, ale pravděpodobně byla, a skončí podobně jako náš syn, nebo ještě hůře? Zamyslete se, prosím, proti čemu a proč vlastně necháváte své děti očkovat,“ varuje ostatní rodiče.

Co na to odborní lékaři?

Zatímco mnoho lékařů o zrušení povinnosti očkování nechce vůbec diskutovat, přibývá mezi nimi těch, kteří naopak považují za velmi příhodné celou záležitost nejen otevřít, ale i přehodnotit. Podle docenta Vojtěcha Thona z Ústavu klinické imunologie a alergologie by se měly vakcíny používat velmi obezřetně tak, aby lékař respektoval imunitní reakci samotného dítěte.

„V našich epidemiologických podmínkách není nezbytně nutné očkovat děti záhy po narození proti infekční žloutence typu B v takové kombinaci vakcínou, která obsahuje velké množství adjuvans (látky, které zesilují imunitní reakci na podaný antigen),“ míní Thon.

Domnívá se, že je daleko příhodnější využít šetrnějšího způsobu očkování vakcínou, která obsahuje nižší množství adjuvans. „Hepatitidu B je pak v takovém případě vhodné naočkovat později, například mezi druhým a dvanáctým rokem věku,“ navrhuje docent Thon.

Dětská lékařka Hana Cabrnochová si všímá poklesu očkování, zejména toho nepovinného. Domnívá se, že sankce nejsou řešením, byť určitá vymahatelnost by podle ní měla zůstat i nadále. Pokládá si otázku, zda má převážit zákonem daná povinnost, nebo vymahatelnost nepřímá. „Například úhrada nákladů spojených s léčbou onemocnění, splnění povinnosti ve vazbě na nástup do kolektivních zařízení, vazba na výplatu sociálních dávek. Naštěstí se stále setkávám především s rozumnými rodiči, kteří očkují své děti ne ze strachu ze sankcí, ale především proto, že očkování vnímají jako důležitý nástroj prevence,“ říká Cabrnochová.

Možnému zrušení povinného očkování se paradoxně nebrání ani šéf České vakcinologické společnosti Roman Prymula, který v rozhovoru pro Český rozhlas v prosinci 2016 řekl, že by dobrovolnost v očkování i uvítal. „My se totiž dostáváme do druhého extrému, kde proočkovanost klesá i pod úroveň zemí, kde je očkování dobrovolné,“ řekl k tomu Prymula. Otázkou podle něj zůstává, jak daleká je to budoucnost – zda by stále fungovaly nějaké nepřímé sankce či zda by to opravdu upravilo vztah rodič-lékař na více partnerskou rovinu. „Lékař by seznámil rodiče s pozitivy i negativy očkování a rozhodnutí by bylo čistě na nich,“ přemítá Prymula.

Sdružení Rozalio šíří informovanost o očkování

Sdružení Rozalio je v oblasti očkování aktivní již více než 10 let. Nabízí informace, podporu i právní pomoc, angažuje se v oblasti zákonodárné a jedním z jeho velkých cílů je dobrovolné očkování bez hrozby pokutování rodičů. Změny jsou pomalé, ale situace se vyvíjí.

„Posun vnímání očkování veřejností, větší zájem a angažovanost rodičů i rozsudky Ústavního soudu, které potvrdily výjimky z povinného očkování z důvodu přesvědčení či výhrady svědomí, vnímáme jako úspěch. Za velmi negativní ale považujeme skutečnost, že lidé často ani nevědí, co se očkuje,“ upozorňuje předsedkyně sdružení Rozalio.

Na to podle ní poukázal rovněž výzkum farmaceutické společnosti GSK, který zjistil, že jen 1 člověk ze 100 ví, proti kterým devíti nemocem se v České republice povinně očkuje. „Informací stále není dost a rozhodně ne všichni rodiče jsou dobře informovaní. Není to standard, a tak i po 10 letech od založení našeho sdružení máme stále hodně práce před sebou,“ pokyvuje hlavou Suchánková.

Apeluje zejména na dětské lékaře, kteří rodiče, váhající s očkováním, mnohdy nevybíravou cestou povýšeným způsobem napadají. „Ať již citáty tipu ‚vidět umírat dítě na černý kašel je opravdu hrozný pohled, chcete to riskovat?‘ bez toho, že by jim sdělili i možné nežádoucí účinky očkování,“ popisuje zkušenosti rodičů Suchánková.

Nežádoucí účinky pak bagatelizují vyjádřeními jako ‘maximálně bude mít teplotu, za celou svou praxi jsem vážné nežádoucí účinky u žádného dítěte neměla‘. „Samozřejmě je i spousta lékařů, se kterými se rodiče v klidu domluví na odkladu nebo nějaké alternativě. Ale je nutné, aby lékaři byli této diskuzi otevření,“ uzavírá Suchánková.

zdrojové informace: občanské sdružení Rozalio – www.rozalio.cz

GCAT