Manipulativní techniky: Gaslighting a Projekce

Gaslighting

Gaslighting je manipulativní taktika, již lze s malými rozdíly popsat třemi výroky: „To se nestalo,“ „To sis vymyslel,“ a „Zbláznil ses?“ Gaslighting je asi jednou z nejzákeřnějších manipulativních taktik, protože funguje tak, aby narušila a obrousila náš smysl pro realitu. Nahlodává naši schopnost věřit si a nevyhnutelně nám znemožní, abychom se cítili oprávněni odhalit zneužívání a špatné zacházení.

Když proti nám sociopat nebo psychopat užije tuto techniku, můžeme mít sklony užít ji i vůči sobě, abychom urovnali nesoulad, jenž může vyvstat. Začíná bitva dvou protichůdných tvrzení: Má ten člověk pravdu, nebo bych měl věřit své zkušenosti? Manipulativní osoba nás bude přesvědčovat, že pravda je na její straně a naše zkušenost je znakem vaší dysfunkce.

Abychom se gaslightingu ubránili, je důležité ukotvit se ve vlastní realitě – můžeme si třeba události sepsat tak, jak se odehrály a odvyprávět je přátelům, kteří nám pomohou čelit vlivu této techniky.

Projekce

Neklamnou známkou toxicity daného člověka je jeho chronická neochota uznat vlastní nedostatky a využívání veškerých možností, jak se za ně vyhnout zodpovědnosti. Říká se tomu projekce. Projekce je obranný mechanismus užívaný k přenesení zodpovědnosti za své negativní vlastnosti a chování na někoho jiného. Projekce tedy slouží jako výhybka, která odklání osobní zodpovědnost.

Ačkoliv projekci do jisté míry využíváme všichni, podle klinické expertky na narcisistní osobnosti Dr. Martineze-Lewiho jsou projekce narcisistů často psychologicky násilné. Místo aby si uvědomili své vlastní nedostatky, nedokonalosti a přečiny, zákeřní narcisisté a sociopaté raději přehodí své špatné vlastnosti na nic netušící oběť způsobem, který je bolestný a velice krutý. Namísto aby přiznali, že by se měli polepšit, raději nechají své oběti převzít zodpovědnost za své chování a cítit se zahanbeně. Tímto způsobem narcisisté všechen vlastní toxický stud, jenž vůči sobě cítí, promítají do druhých.

Například osoba, která patologicky lže, může obviňovat svého partnera z toho, že si vymýšlí. Partner dožadující se pozornosti může říkat o svém protějšku, že je „citově vázaný“ ve snaze vylíčit ho jako závislého. Drzý zaměstnanec může obviňovat svého šéfa z neschopnosti ve snaze uniknout pravdě o své vlastní produktivitě.

Zákeřní narcisisté rádi hrají hru na „přesouvání viny.“ Cílem hry je, abychom prohráli, oni vyhráli a my nebo celý svět byl obviněn za vše, co je s nimi špatně. Tímto způsobem dostaneme na starost jejich křehké ego, zatímco jsme vrženi moře pochyb o sobě samotném. Legrace, že?

Řešení? „Nepromítejme“ svůj vlastní smysl pro soucit nebo empatii do toxických lidí, ani nepřijímejme žádnou z jejich projekcí. Jak poznamenává Dr. George Simon (2010) ve své knize In Sheep’s Clothing (V rouše beránčím) projekce vlastního povědomí a hodnotového systému do druhých může mít za následek, že budeme vystaveni dalšímu zneužívání.

Narcisisté na extrémním konci spektra obvykle nemají zájem o vlastní analýzu nebo změnu. S toxickými lidmi je důležité přetnout vazby a interakce co nejdříve, abychom se mohli soustředit na svou vlastní realitu a potvrdit si vlastní identitu. Nemusíme žít v něčí žumpě dysfunkce.

zdroj: www.thoughtcatalog.com

překlad: ScoreV