Ježíš Kristus jako člověk nikdy neexistoval

Jeho příběh je prefabrikovaným kompilátem mnoha podobných předchozích rovněž mytologických postav, jako je Horus, Mithra, Krišna a další. Všechny spojuje narození z panny, jak jinak než 25. prosince a ve chlévě, jako dítě unikl před smrtí z rukou tyrana, ve třiceti začal kázat, aby pak umřel na kříži a posléze z mrtvých vstal.

Tento osvědčený hit náboženské hitparády všech dob stačí vždy jen oprášit, odít do nového kabátu a máte zaručený úspěch u většiny obyvatelstva, což vám bohatě stačí na vládu pevné ruky, protože vaši přívrženci přinutí tu zbylou část držet v němém úžasu, že něco takového může vůbec projít.

Jenže ono to musí projít, protože většina potřebuje VĚŘIT.

Pokud přesto říkáte, že Vy věřit nepotřebujete, tak proč by to měli potřebovat jiní, řeknu Vám – všichni nejsou jako Vy. Pokud byste lidem, kteří chtějí věřit v Ježíše (či kohokoliv jiného, který je spasí, namísto aby tak učinili oni sami), jejich víru vzali, co by jim pak zbylo?

Opětovný pád do stoprocentní lži, odkud se původně ke své víře velmi těžce propracovali. Jen někteří z nich jsou natolik odvážní a silní, aby začali o své víře pochybovat s postupem vzhůru, tedy aby se vydali hledat vědění, co je skutečně za jejich vírou, tedy za tímto světem.

Tak prostě vývoj lidské duše ve fyzickém světě funguje – nejdříve žije ve lži, pak začne věřit ve vyšší moc, když z víry vyroste, začne o ní pochybovat, aby začala hledat a nakonec vědět, co je vlastně vyšší moc a že se ukrývá v každém z nás. Tento postup se nedá přeskočit či změnit.

Je stejně přirozený jako život od dítěte přes dospělost až po stáří a smrt. Jenže zatímco tělo stárne velmi rychle, podstata neboli duše se mění velmi pomalu. To je i důvodem, proč mnozí lidé nejrůznějšího věku stále věří na první pohled prolhaným politikům, přestože byste jim snesli všemožné důkazy, svědčící o jejich falešné proradnosti (viz fanklub AB anebo TO). Obdivovatelé těchto falešných mesiášů totiž mají strach věřit sami sobě, a proto je pro ně jednodušší přenést svou vlastní spásu mimo sebe samotných.

Na druhou stranu pokud z víry vyrosteme, neznamená to, že přestaneme věřit. Pouze náš systém víry se vlivem skepticismu promění z vnějšího náboženství (křesťanství, islám, hinduismus atd.) na vnitřní, esoterní, tedy víru v sebe sama. A když zmiňuji esoteriku, tím mám na mysli tu pravou, nikoliv tu plnou andělů, archandělů a jiných bytostí, které vše odčiní za nás, protože je to tak jednodušší a nevyžaduje Práci na sobě. Tato pseudoesoterika je pouze dalším převlečeným náboženstvím. Cokoliv, co si v naší mysli vytvoříme, bude pro nás existovat. Tak mocná mysl je, pokud jí to dovolíme, mnohdy i podvědomě, takže o tom ani nemusíme vědět. Kdo by také chtěl vědět, že je ve vězení, z něhož se nemůže nikdy dostat? Proto se také říká – lepší je nevědět aneb nevědomost je sladká.

Pokud vám přesto vrtá hlavou, proč ještě před sestavením bible někdo stvořil různá evangelia o Ježiši Kristovi, který nikdy neexistoval, vyslovím paradox – vlastně existoval. Ale v několika lidech, kteří přišli na Zemi se specifickým posláním, které však mělo zůstat oné většině skryto, a proto k opětovnému vytvoření smyšleného krycího příběhu došlo. Ale to je už jiná historie, kterou si můžete nastudovat v Učení strážců. Můžete, pokud máte na to vrhnout se do králičí nory, která Váš systém víry převrátí vzhůru nohama. Ať už jste křesťan či ateista, na tom vůbec nesejde.

gcat