Když bylo jídlo pryč, poodešly, stočily se do pozice plodu, uklidňovaly se neustálým zatínáním pracky, snadno se vylekaly a byly přehnaně vyděšené. Toužily po své dávce, měly na něj velkou chuť. Bez ní skončily v „třasu“ podobně jako feťáci. Cukr má stejné abstinenční příznaky jako heroin. Jedná se o závislost na cukru.
Tolerance a zvýšená chuť na cukr vznikne rychle. V průběhu jediného týdne hlodavci dychtivě zečtyřnásobí svou denní dávku cukru. Podobně jako u heroinu stačí ke vzniku závislosti pouze malá dávka.
Při konzumaci cukru se v mozku aktivují dopaminové receptory. Čím více cukru organismus přijímá, tím méně citlivý je mozek na dopaminovou odezvu a tím více cukru je potřeba k dosažení kýženého pocitu. Zvýší se jeho chuť na cukr.
Podobají se lidé svou závislostí na pamlscích hlodavcům?
Pokud budeme vycházet z pozorování, tak ano. Jako výživový poradce a kognitivně behaviorální terapeut jsem byl u mnoha klientů svědkem abstinenčních příznaků, když měli jen pomyslet na to, že by ze svého jídelníčku vynechali cukr. Cukr u nich vytvořil závislost.
Po tvářích jim tekly potoky slz, když si představovali týden bez cukru. Úzkostné a bezesné noci u nich přetrvávají 14 dní a nevědí, kdy to skončí. Ta chuť je neukojitelná. Ani já nevím, kdy to skončí.
Cítí velký smutek a bolest a používají věty jako „Cítím se, jako když ztrácím nejlepšího přítele.“ A to skutečně také jsou – spoluzávislými přáteli, kteří jsou udržováni v krutém cyklu orgie-stud-restrikce-orgie. A právě tato klientka zároveň bývala závislá na drogách. Připravila závislost na kokainu a alkoholu její mozek pro závislost na cukru?
Když Hogel a kolektiv (2008) studovali krysy navyklé na cukr, přišli na to, že dychtily po velkém množství amfetaminu, alkoholu a kokainu a staly se na těchto látkách takřka přímo závislými. Když dostaly na výběr mezi cukrem, kokainem a alkoholem, vybraly si tyto vícenásobně závislé krysy cukr.
Cukr = největší závislost
Pro mé klienty, kteří bývali závislí, je cukr největší výzvou. Možná je to kvůli změnám v chemii jejich mozku, dostupnosti cukru, nebo společenské akceptabilitě (a často i nabádání) konzumace pamlsků.
Možné je i to, že cukr a závislost na něm otupuje psychoemocionální trauma, které se stává zřejmým až ve chvíli, kdy je jim cukr odepřen. Pokud jedinec není připraven tuto emoci zpracovat a vzdát se jí, stane se život bez cukru nepohodlným a nesnesitelným. Cukr a chuť na něj pak tento emocionální stav zase vyrovná.
Jako lidé jsme díky oboustranné reakci našich neurotransmiterů a emocionálnímu stavu složitější než hlodavci. Naše myšlenky jsou však silnější než dopamin uvolňovaný z mozku.
Můžeme ve své mysli konstruovat nereálné představy a reagovat na ně tak, jako by byly skutečné. Abychom prolomili závislost na cukru, nestačí pouze vypustit cukr z jídelníčku, ale také uvěřit, že už jsme se závislosti zbavili, že cukr již nad námi nemá žádnou moc. My sami jsme těmi, kteří drží otěže a vyměňujeme závislost na cukru za svobodu. (zdroj: foodcoachnyc.com)
Tipy, čím nahradit rafinovaný cukr ve stravě, naleznete v eshopu Energie života.
Buďte první kdo přidá komentář