Jak nevychovat z vlastního dítěte sociopata

Pokud se podle toho rodiče pak řídí, tak své děti jen podporují v tom, aby se z nich stalo to nejhorší, a nikoliv naopak. Ve výsledku z dětí mohou klidně vychovat i sociopaty. Možná to zní přehnaně, ale děje se neustále. Jak se to stane, že rodiče z dítěte udělají sociopata? Existuje dohromady šest takových nástrah, které v dětech podporují jen to nejhorší. Nástrahou nazýváme to, co se na povrch může zdát „dobré“, takže si rodiče myslí, že to dětem prospívá. Ve skutečnosti je tomu však zcela naopak.

1: Žádná omezení. Místo vymezení jasných hranic toho, jak se může chovat, dítěti vše dopřávají anebo dítě podporují, aby bylo sobecké, sebestředné, samo se neomezovalo, bylo chamtivé, hrabivé, necitlivé anebo bezcitné.

Rodiče si myslí, že omezování je „zlé“ nebo že dítěti brání, aby se přirozeně projevovalo. To však vůbec není pravda. Vůči dítěti je mnohem vlídnější, pokud mu sdělíme, co se od něj čeká a co se na druhou stranu nesmí, než aby se kvůli vlastní nevědomosti později dostalo do problémů.

2: Žádné důsledky. Rodiče nedokáží ze špatného přístupu či chování nic vyvodit.

Myslí si, že to dítěti ubližuje, ale je tomu opět zcela naopak. Tito rodiče dítěti upírají příležitost se poučit z vlastních chyb a napravit svoje chování.

Dohromady s výše uvedenou absencí omezení pak dítě vyroste bez toho, aniž by vědělo, co je dobré a co špatné, nebo nebude svého špatného chování vůbec litovat.

3: Nevhodné reakce. Rodiče si myslí, že když je dítě zlomyslné, sobecké, impulzivní, destruktivní, kruté či bezohledné, tak je „roztomilé“.

Pokud si špatné chování svého potomka nechtějí připustit, tak mu tím jen ubližují. Rodiče nesmí své dítě idealizovat. Musí se snažit pochopit, že i jejich miláček se může chovat špatně, a je jejich povinnost dítě nasměrovat v životě správným směrem. Pokud si to nebudou chtít připustit, dítěti bude chybět pomocná ruka.

4: Žádné hodnoty. Nedokáží dítěti vštípit správnou morálku, etiku, soucit, empatii, laskavost či sebeovládání.

Žijeme ve světě, kde moralita není absolutní. Pokud rodiče nedokáží dítě naučit, jak být dobrým člověkem a jak udělat tu správnou věc, jediný vliv na ně pak budou mít jejich vrstevníci a sdělovací prostředky.

5: Nevhodná „ochrana“. Chrání dítě před jakýmikoliv důsledky z vnějšího světa způsobené špatným chováním, včetně toho, když dítě lže, podvádí, krade, šikanuje či ubližuje zvířatům nebo ostatním lidem.

Pokud rodiče své dítě takto „chrání“, ve skutečnosti je tím opouští. Děti se neustále učí a rostou. Jejích osobnost se vyvíjí, a to buď pozitivně nebo záporně.

Pokud zajistí, že učitelé, trenéři, duchovní či zaměstnavatelé nikdy dítěti nevyvodí žádné důsledky za špatné chování, jen v nich utvrzují to, že se nad důsledky svého chování nikdy nemusí zamýšlet.

6: Žádná perspektiva. Opakovaně dítěti říkají či svými činy naznačují, že je „jedinečné“, lepší než ostatní a zaslouží si tak mnohem více než ostatní.

Dobře se tak dítěti buduje sebevědomí, ale neustálé lichotky z dítěte udělají povýšeného a egocentrického člověka. Díky zdravému sebevědomí si bude dítě věřit, ale povýšenost z něj v budoucnu udělá jen megalomana.

Šest výše uvedených nástrah z dítěte udělá někoho, kdo si bude myslet, že je lepší než všichni ostatní. Ostatní je budou zajímat jen pramálo a nebude schopni s nikým sympatizovat, budou extrémně zaměřeni na sebe a dělat vše rovněž jen pro sebe. Takové dítě bude naprosto ignorovat pravidla a bude mít pocit, že si může dělat, co se mu zlíbí, kdy se mu zlíbí, jen aby dosáhlo svého, a to bez jakýchkoliv důsledků. Pokud chcete být opravdu milujícím, pečujícím rodičem, snažte se všech těchto nástrah vyvarovat.

Jinak budete zčásti zodpovědní za to, že jste stvořili monstrum.

originální text: huffingtonpost.ca

překlad: Lukáš Kucharczyk