Během rozhovoru pro časopis Observer uvedl, že za onemocnění známé jako hyperaktivita by měl být považován souhrn širokého spektra symptomů, které se objevují u dětí, ale i dospělých.

Většina těchto příznaků se dokonce objevuje takříkajíc u každého z nás v určitých fázích života.

Jak dále uvádí:

Když se podíváte na to, jak vám přischla tato nálepka, zjistíte, že v podstatě na každého člověka by se hodilo alespoň pár kritérií definujících uvedené onemocnění.

Diagnóza hyperaktivita: roste raketovým tempem

Dr. Perry je starším členem týmu na Akademii pro dětskou traumatologii v Houstonu. Je také respektovaným členem pediatrické komunity a autorem několika knih o dětské psychologii.

Jeho prohlášení proto působí jako závan čerstvého vzduchu v době, kdy nové diagnózy hyperaktivity u dětí narůstají raketovým tempem spolu se zvyšujícím se trendem předepisování psychiatrických stimulačních léků.

Mnozí rodiče, ale také aktivisté, z toho podezírají farmaceutické firmy a zpochybňují jejich motivy při propagování léků určených dětem. Ritalin, Adderall, Vyvanse a další psychofarmaka, která stimulují a mění mysl, jsou dnes stále častěji předepisována dětem ve věku 4 až 17 let.

Dr. Perry uvádí, že předepisování těchto léků může být nebezpečné pro celkový fyzický a psychický vývoj dětí. Odvolává se přitom na studie zkoumající účinky těchto léků na zvířatech, u nichž byl potvrzen jejich škodlivý vliv na zdraví.

Psychofarmaka posouvají hranici pro dosažení uspokojení

Pokud podáte psychostimulant zvířatům, když jsou ještě mladá, změní to jejich systém odměny. Začnou vyžadovat mnohem více stimulace, aby dosáhla stejné míry uspokojení.

Takže potřebují více jíst, aby dosáhla pocitu zasycení. Nebo potřebují dělat více rizikových věcí, aby se zabavila.

Vůbec se přitom nejedná o neškodný jev. Užívání těchto léků ovlivňuje tělesné systémy tak, že tomu zatím nerozumíme.

Proto je třeba být nadmíru opatrný, hlavně v případě, kdy mnohé výzkumy ukazují, že existují i jiné, dokonce efektivnější metody a bez vedlejších účinků.

Hyperaktivita je komplexní stav, ale toto označení se používá k popisu širokého spektra chování. Je proto důležité brát v úvahu příčiny těchto projevů ještě před tím, než se přistoupí k farmakologické léčbě.

Co navrhuje Dr. Perry, aby „hyperaktivita“ zmizela

Existuje několik nefarmaceutických terapií, které se ukázaly jako poměrně efektivní. Mnohé z nich zahrnují pomoc pro dospělé, kteří se nacházejí v okolí dětí.

Jedna věc, která se stane, pokud máte přetíženého a úzkostného rodiče, je, že se to přenese i na dítě. Když se dítěti nedaří, dospělí se stanou dezorganizovaní.

Tato negativní zpětná vazba mezi frustrovaným učitelem nebo rodičem a nezvladatelným dítětem může eskalovat mimo kontrolu.

Je proto důležité učit dospělé, jak by měli zvládat sami sebe, jak mít od dětí realistická očekávání, jak jim zadávat úkoly, které jsou zvládnutelné, a jak dosahovat úspěchu. Čili trénovat dospělé v tom, jak pomáhat dětem, které nezvládají různé věci.

Existuje několik terapeutických přístupů. Některé používají somatosenzorické terapie jako jóga, jiné se zaměřují na motorické aktivity, jako například bubnování.

Všechny mají nějaký účinek. Pokud se vám podaří dát dohromady následující věci, minimalizujete obrovské množství problémů, které mají hyperaktivní děti:

• zajistěte, aby se dospělí v blízkosti dětí vhodně chovali
• zadávejte dětem dosažitelné cíle
• dejte dětem příležitosti, aby samy kontrolovaly své chování
• omezte cukr v jejich stravě (sladkosti, čokolády, slazené nápoje) a podávejte jim dostatek zeleniny

Závěr

Mnoho lidí nebude souhlasit s tím, že hyperaktivita by se neměla označovat za nemoc.

Faktem však zůstává, že mnoho přidružených projevů tohoto „onemocnění“ je možné zvládat, aniž by se u dětí vytvořila závislost na lécích.

Uvedené léky totiž narušují mysl a tělo způsoby, kterým zatím nerozumíme a které dosud nebyly detailně prozkoumány. (zdroj: badatel.net)