Citové strádání v dětství vede ke vzhlížení k vůdcům

„Vzhledem k celosvětovému nárůstu populismu se studium psychologických východisek autoritářství zdá být obzvláště důležité při snaze porozumět a předvídat vývoj západních demokracií,“ říká autor studie Lou Safra, podle jehož závěru má na to citové strádání v dětství zásadní vliv.

„Výzkumy v evoluční biologii a evoluční psychologii, stejně jako teorie v politické psychologii, poukázaly na to, jak důležité jsou zážitky z dětství. Obzvláště pak citové strádání v dětství, při objasňování chování v dospělosti. V této studii jsme chtěli otestovat, zda tento ekologický náhled na lidské chování poskytne porozumění autoritářství.“

Výsledky jsou založeny na třech nezávislých studiích.

Výzkumníci nejdíve požádali 41 dětí, které vyrůstaly buď v sociálně slabé čtvrti v Rumunsku nebo v dělnické čtvrti, aby z fotografií vybraly tvář vůdce. Zjistili, že děti ze sociálně slabé čtvrti častěji vybíraly vůdce s dominantnějšími a méně důvěryhodnými rysy v obličeji.

Podobná studie 818 jednotlivců z Francie ve věku od 16 do 83 let shledala něco podobného. Ti, kteří zakusili ve větší míře citové strádání v dětství a nedostatek, si opět mnohem častěji vybírali vůdce s dominantnějšími a méně důvěryhodnými rysy v obličeji.

V poslední studii provedli výzkumníci analýzu údajů od 66 281 respondentů dotazníku European Value Survey. Výsledek tentýž – citové strádání v dětství a autoritářství spolu úzce souvisí. Evropané, kteří v dětství zakusili větší chudobu, měli častěji sklony k podpoře autoritářských hodnot.

Citové strádání v dětství vyrábí obdiv k diktátorům

Safra tak došel k závěru, že citové strádání v dětství a extrémní autoritářství v dospělosti jsou spojené nádoby.

„Toto spojení jsme prokázali u obou výslovných otázek. A sice souhlasím s větou „Myslím si, že mít silného vůdce, který se nemusí zdržovat parlamentem a volbami, je dobrá věc“). A pomocí experimentálního měření. Konkrétně v reprezentativním vzorku francouzské populace a reprezentativních vzorcích 46 evropských zemí založeného na prvních dojmech z fotografií tváří.“

„Důležité je, že vazbu mezi strádáním v dětství a upřednostňováním dominantních a méně důvěryhodných vůdců jsme zaznamenali už u sedmiletých dětí,“ řekl Safra.

Tato studie – stejně jako jakýkoliv jiný výzkum – má však také svá omezení.

„Jejím hlavním omezením je její korelační povaha,“ vysvětlil Safra. „Ukazuje nám spojení, ale neukazuje příčinu. I kdybychom se pokusili omezit vliv všech možných proměnných, nemůžeme vyloučit, že za vazbu mezi dětskou chudobou a autoritářstvím bude nakonec zodpovědná proměnná mimo naše uvažování (například výchova rodičů).“

Věřím, že bychom ve snaze o pochopení politického chování měli i nadále brát v úvahu psychologická vysvětlení. Při zkoumání vlivu prostředí na politické chování může být obzvlášť užitečné osvojit si ekologický pohled na věc.

Autory studie „Childhood harsness predicts long-lasting leader preferences“ jsou Lou Safra, Yann Algan, Teodora Tecu, Julie Grèzes, Nicolas Baumard, a Coralie Chevallier. (zdroj: psypost.org)