„Vzhledem k celosvětovému nárůstu populismu se studium psychologických východisek autoritářství zdá být obzvláště důležité při snaze porozumět a předvídat vývoj západních demokracií,“ říká autor studie Lou Safra, podle jehož závěru má na to citové strádání v dětství zásadní vliv.
„Výzkumy v evoluční biologii a evoluční psychologii, stejně jako teorie v politické psychologii, poukázaly na to, jak důležité jsou zážitky z dětství. Obzvláště pak citové strádání v dětství, při objasňování chování v dospělosti. V této studii jsme chtěli otestovat, zda tento ekologický náhled na lidské chování poskytne porozumění autoritářství.“
Výsledky jsou založeny na třech nezávislých studiích.
Výzkumníci nejdíve požádali 41 dětí, které vyrůstaly buď v sociálně slabé čtvrti v Rumunsku nebo v dělnické čtvrti, aby z fotografií vybraly tvář vůdce. Zjistili, že děti ze sociálně slabé čtvrti častěji vybíraly vůdce s dominantnějšími a méně důvěryhodnými rysy v obličeji.
Podobná studie 818 jednotlivců z Francie ve věku od 16 do 83 let shledala něco podobného. Ti, kteří zakusili ve větší míře citové strádání v dětství a nedostatek, si opět mnohem častěji vybírali vůdce s dominantnějšími a méně důvěryhodnými rysy v obličeji.
V poslední studii provedli výzkumníci analýzu údajů od 66 281 respondentů dotazníku European Value Survey. Výsledek tentýž – citové strádání v dětství a autoritářství spolu úzce souvisí. Evropané, kteří v dětství zakusili větší chudobu, měli častěji sklony k podpoře autoritářských hodnot.
Citové strádání v dětství vyrábí obdiv k diktátorům
Safra tak došel k závěru, že citové strádání v dětství a extrémní autoritářství v dospělosti jsou spojené nádoby.
„Toto spojení jsme prokázali u obou výslovných otázek. A sice souhlasím s větou „Myslím si, že mít silného vůdce, který se nemusí zdržovat parlamentem a volbami, je dobrá věc“). A pomocí experimentálního měření. Konkrétně v reprezentativním vzorku francouzské populace a reprezentativních vzorcích 46 evropských zemí založeného na prvních dojmech z fotografií tváří.“
„Důležité je, že vazbu mezi strádáním v dětství a upřednostňováním dominantních a méně důvěryhodných vůdců jsme zaznamenali už u sedmiletých dětí,“ řekl Safra.
Tato studie – stejně jako jakýkoliv jiný výzkum – má však také svá omezení.
„Jejím hlavním omezením je její korelační povaha,“ vysvětlil Safra. „Ukazuje nám spojení, ale neukazuje příčinu. I kdybychom se pokusili omezit vliv všech možných proměnných, nemůžeme vyloučit, že za vazbu mezi dětskou chudobou a autoritářstvím bude nakonec zodpovědná proměnná mimo naše uvažování (například výchova rodičů).“
Věřím, že bychom ve snaze o pochopení politického chování měli i nadále brát v úvahu psychologická vysvětlení. Při zkoumání vlivu prostředí na politické chování může být obzvlášť užitečné osvojit si ekologický pohled na věc.
Autory studie „Childhood harsness predicts long-lasting leader preferences“ jsou Lou Safra, Yann Algan, Teodora Tecu, Julie Grèzes, Nicolas Baumard, a Coralie Chevallier. (zdroj: psypost.org)
Střevní mikroflóra je poškozena traumaty z dětství
Nespavost vede k emocionální negativitě
Psychické vypětí vede k vysokému krevnímu tlaku
Cesta poznání vede přes pochopení duality
Ženy z generace mileniálů mají blíže k vědě
Jste zamilovaní, nebo jen citově závislí?
Cesta do středu vede přes integraci polarit
Pořizování selfie vede k narcismu a závislosti
Byl jsem týrané a šikanováné dítě v sociálně slabé rodině. Rodiče měli velmi nízké vzdělání. Nidy jsem nevzhlížel k autoritám. Nepodléhám demagogii. Přjímám autoritu a názora druhých, jen pokud se s nimi mohu stotožnit. Asi nejsem pro tuto studii ten správný vzorek. eM
Jsem na tom podobně-dětství.NEUZNÁVÁM AUTORITY,pouze lidi,kteří umí něco co já neumím!Takové si beru za příklad a jdu dopředu,lhaní poznám snad na každém,ctím upřímnost a divím se,že to tak nemají všichni.Asi.
Moje velmi dobře po druhé provdaná, zaopatřená, krásná, inteligentní matka, mne v dětství brutálně mlátila a trestala (to vše ještě za totáče a výhradně beze svědků). Později, když jsem se ji postavil zůstalo jen u psychického týrání. V současné době má 70 let a její blízcí (manžel, sestra) procitli. Vnučky k ní nechtějí a ona nikdy nic pro druhé neudělala, vždy jen brala.Jsem na sebe hrdý nikdy jsem ji to nevyčetl a nikdy jí to nevrátil. Měl jsem jen dvě cesty, být buď obětí a nebo zvítězit. Moje svědomí, empatie, soucit ze mne udělali „troufám si tvrdit“ slušného a milujícího člověka směrem k rodině, dětem, kolegům a přátelům. Mám spoustu koníčků, sportů a cílů. Jenom jedné věci se pořád obávám, psychopat se mstí !!! Ne já, ale možná ani moje vnučky nedostanou to jediné pozitivní co svou lakotou po ní zůstane. Několikrát prohlásila, že to dá raději do Jedličkova ústavu, nebo zatoulaným kočkám. Já dnes respektuji autority, které mě mohou obohatit, inspirovat a přispět mému osobnímu rozvoji. Naštěstí se to na mne nepodepsalo nijak negativně, naopak, posílilo to mé lidství, více si věřím a jsem ochotný pomáhat. Nicméně, jsem k tomu musel sám dospět.