10 důležitých věcí o toxických členech rodiny

Většina z nás se nenachází v situaci, kdy lze jednoduše odejít, necítíme, že bychom to chtěli udělat nebo že je to správná věc. Co tedy máme dělat, když člen rodiny doslova kazí náš život svou toxicitou? Jak se vypořádat s našimi pocity povinnosti, zmatenosti, zrady a zármutku?

Nejprve, a to je nejdůležitější, se musíme smířit se skutečností, že ne každý člen rodiny je zde proto, abychom se o něj mohli opřít, navštívit jej nebo se k němu vrátit.

Ne každé rodinné pouto je postaveno na premise vzájemného respektu, lásky a podpory. „Rodina“ někdy znamená, že sdílíme pokrevní linii. To je vše. Někteří členové rodiny nás posilují, jiní ničí.

Za druhé musíme pochopit, že toxičtí členové rodiny mohou procházet těžkým obdobím v životě. Mohou být nemocní, chronicky ustaraní nebo jim chybí láska a emocionální podpora. Takovým lidem je třeba naslouchat, podporovat je a pečovat o ně (avšak bez ohledu na jejich potíže se stále musíme chránit před jejich toxickým chováním).

Je klíčové nezapomínat, že přístup ke každému toxickému členu rodiny je trochu odlišný, ale ve všech případech existují univerzální principy, které si pro své vlastní dobro musíme zapamatovat:

1. Daná osoba nemusí být ze své podstaty zlá, ale nejedná se o člověka, se kterým bychom měli trávit každý den.

Ne každý toxický rodinný vztah je záměrně necitelný a trýznivý. Někdy se jedná o lidi, kterým na nás záleží – lidi, kteří mají dobré úmysly, ale jsou toxičtí, protože jejich potřeby a způsob existence nás nutí ke kompromisům, které ohrožují nás i naše štěstí. I když je to těžké, musíme se od nich distancovat, abychom měli dost prostoru pro vlastní život. Nemůžeme se jednoduše den co den ničit kvůli někomu jinému. Naše blaho musí být prioritou. Ať už to znamená trávit s někým méně času, milovat člena rodiny z dálky, úplně jej opustit, nebo se jen dočasně vyhýbat situaci, která nám způsobuje bolest – máme právo odejít a vytvořit si pro sebe zdravé prostředí.

2. Toxičtí lidé se často chytře schovávají za pasivní agresi

Pasivně agresivní chování může mít mnoho podob, ale obecně lze popsat jako neverbální agrese, která se projevuje jako negativní chování. Místo toho, aby otevřeně vyjádřili své pocity, dělají na nás nepatrná, otravná gesta. Místo toho, aby řekli, co je rozčiluje, hledají drobné a malicherné způsoby jak nás popichovat, dokud si jich nezačneme všímat a sami se rozčilovat. To je jasný případ toxického vztahu. Dokazuje to, že takový člověk se rozhodl s vámi nejednat otevřeně a upřímně.

Pamatujme, že většina rozumných lidí nemá důvod být k nám pasivně agresivní, pokud mají pocit, že se mohou klidně vyjádřit. Jinými slovy se nepotřebují schovávat za pasivní agresivitu, pokud cítí, že nebudou odsuzováni nebo kritizováni za to, co si myslí. Takže dejme členům své rodiny jasně najevo, že je akceptujeme takové, jací jsou a že nemusí nutně souhlasit s našimi názory, ale že bychom byli rádi za jejich podporu. Pokud jim na nás záleží, podpoří nás nebo alespoň zvolí nějaký kompromis. A pokud to odmítnou a budou dále pasivně agresivní, nejspíše nebudeme mít jinou možnost, než si vytvořit prostor, o kterém je řeč v bodě 1.

3. Pokud jim to dovolíme, budou vás šikanovat, dokud se jim nepodřídíme

Vždy slýcháme o dětech, co ve škole šikanují ostatní, ale mezi ty nejhorší patří často právě toxičtí členové rodiny. A šikana není v pořádku, nikdy. Tečka! Nikdo na světě nemá právo na nás útočit proto, kdo jsme.

Někteří lidé bohužel nebudou šťastni, dokud nás „nezašlapou“ do země. V takovém případě musíme mít odvahu a tomu člověku se postavit. Nedávejme jim prostor. Nikdo nás nemůže přimět cítit se malý, pokud jim tu možnost nedáme. Chce to hodně odvahy postavit se svým nepřátelům a stejně tak rodině i přátelům. Někdy může šikana přijít ze strany, kde bychom ji nejméně čekali. Uvědomme si, jak s námi naši nejbližší jednají a dávejme pozor na ta nepostřehnutelná rýpnutí. Pokud je to nutné, postavme se jim – cokoliv je třeba proto, aby se z nás stalo vaše pravé já.

4. Předstírat, že jejich toxické chování je v pořádku, není v pořádku

Pokud si nedáme pozor, mohou toxičtí členové rodiny využít své náladové chování, aby se jim dostalo přednostního zacházení, protože se zdá jednodušší je utišit, než poslouchat jejich mrzuté řeči. Nenechme se oklamat. Krátkodobá úleva pro nás v takové situaci znamená více problémů v dlouhodobém horizontu.

Toxičtí lidé se nezmění, pokud jsou odměňováni za to, že se chovají špatně. Teď hned si řekněme, že se nenecháme ovlivňovat jejich chováním. Přestaňme kolem nich chodit po špičkách a omlouvat jejich opakovanou snahu vyvolávat konflikty. Tolerance takového chování nestojí za to neustálé drama a negativitu. Pokud někdo z rodiny, komu je více než 21 let, nedokáže být rozumný, spolehlivý a uctivý, je na čase se ozvat a stát si za svým.

5. Nemusíme se zanedbávat jen proto, že to dělají oni

Trénujme, jak o sebe pečovat, každý den. Vážně, pokud jsme nuceni žít nebo pracovat s toxickou osobou, ujistěme se, že máme dost času o samotě k odpočinku a načerpání sil. Hrát roli „soustředěného, racionálního, dospělého člověka“ tváří v tvář toxické náladovosti může být vyčerpávající, a pokud si nedáme pozor, může nás toxicita nakazit.

Takoví lidé mohou zapříčinit, že o sobě po nocích místo spánku budeme neustále pochybovat: „Dělám správnou věc? Jsem doopravdy tak hrozný, že mnou tolik pohrdají? Nemůžu uvěřit, že to udělala! To mě tak ranilo!!“

Takové myšlenky nás mohou mučit týdny, měsíce nebo dokonce i roky. Někdy jde toxickým členům rodiny právě o tohle – dovést nás na pokraj šílenství, aby si ostatní mysleli, že to my jsme ten šílenec. Často totiž netuší, proč se cítí tak, jak se cítí a nejde jim o nic víc než o své emocionální potřeb. Proto ty jejich neúprosné toxické slova a činy. A protože nemůžeme řídit jejich činy, je důležité starat se o sebe, abychom zůstali vyrovnaní, cítili se zdravě a byli připraveni v případě nutnosti žít pozitivně tváří v tvář negativitě – bdělost, meditace, modlitby a pravidelné cvičení dělají zázraky.

6. Pokud jejich toxické chování nabude fyzické podoby, jde o právní záležitost, kterou je nutné řešit

Pokud jsme přežili hněv fyzického násilníka v rodině a snažili se s tím vyrovnat. Pokud jsme odpustili a bojovali, a dokonce i když vyjádření našeho zármutku způsobilo, že jsme podlehli výbuchům toxického hněvu.

Pokud jsme se roky nevzdávali představ důvěry a víry, i poté co jsme ve svém srdci věděli, že tyto krásné pocity, na kterých je postavena láska, nebudou nikdy opětovány.

A hlavně pokud jsme stáli jako bariéra mezi násilníkem a někým jiným, a vzali jsme na sebe nápor toho hrubého zacházení místo něj.

Jsme HRDINOVÉ! Nyní je ale čas být hrdinou své budoucnosti. Čeho je dost, toho je příliš. Pokud někdo působí fyzické násilí, porušuje zákon a musí nést následky svého jednání.

7. I když je to těžké, nesmíme si jejich toxické chování brát osobně

Můžou za to oni, ne vy. PAMATUJTE na to. Toxičtí členové rodiny se pravděpodobně budou snažit naznačit, že to vy jste udělali něco špatně. A protože pocit provinění lze mnohým z nás přivodit poměrně snadno, může i pouhé naznačení toho, že jsme něco udělali špatně, zranit naše sebevědomí a otřást naším odhodláním.

Nedovolme, aby se nám to stalo. Pamatujme si, že ve schopnosti nebrat si nic osobně se skrývá velká svoboda. Většina toxických lidí se nechová negativně pouze k nám, ale ke všem lidem, se kterými komunikují. I když se situace může zdát osobní – i když přímo nás urazí – nemá to většinou s námi nic společného. Co říkají a dělají a jejich názory jsou založeny výhradně na jejich sebereflexi.

8. Nenávist jejich toxicity pouze přinese další toxicitu do našeho života

Jak řekl Gándhí: „Oko za oko a svět bude slepý.“ Bez ohledu na to, jak odporně se člen rodiny zachoval, nedovolme, aby se v našem srdci hromadila nenávist. Bojovat nenávistí proti nenávisti nás pouze ještě více raní. Když se rozhodneme někoho nenávidět, automaticky začneme kopat dva hroby: jeden pro nepřítele a jeden pro sebe. Zášť je pro ty, kdo trvají na tom, že jim někdo něco dluží. Na druhou stranu odpuštění je pro ty, kdo jsou dost silní a chytří, aby se přes to přenesli. Koneckonců nejlepší pomsta je žít dobře způsobem, který v našem srdci vytváří mír.

9. Lidé se mění a některé toxické vztahy v rodině lze časem opravit

Pokud dojde ke ztrátě důvěry, což se v určitém okamžiku stane skoro v každé rodině, je důležité si uvědomit, že to lze napravit, pokud jsou oba ochotní usilovně pracovat na svém zlepšení. Ve skutečnosti právě v tomto okamžiku, kdy se nám zdá, že pevný podklad našeho vztahu se rozpadl na prach, je nám nabízena šance oprostit se od chování a způsobů, které nám ve vztahu neprospívaly. Je to náročná a bolestivá cesta a budeme to chtít vzdát, hlavně když uvěříme, že důvěru nelze obnovit. Ale pokud si uvědomíme, že úroveň důvěry v průběhu času klesá a roste, snáze nalezneme sílu vydržet. Ale jsou k tomu zapotřebí dva. Sami to nezvládneme.

10. Bohužel někdy jediné, co můžeme udělat, je nadobro to skončit

Všechny detaily stranou, je to náš život. Možná nebudeme moci ovlivnit vše, co nám toxičtí členové rodiny provedou, ale můžeme se rozhodnout, že si to nenecháme líbit. Můžeme se rozhodnout, že nedovolíme, aby jejich činy a názory neustále napadaly naše srdce a mysl. A co je nejdůležitější, můžeme se rozhodnout, vedle koho budeme kráčet vstříc zítřkům a koho dnes opustíme. V dokonalém světě bychom byli vždy schopni napravit naše vztahy s takovými lidmi, ale jak víme, svět není dokonalý. Snažme se a dělejme, co je v našich silách, aby věci zůstaly tak jak mají, ale pokud musíme, nebojme se to ukončit a udělat, co je dobré pro NÁS. (zdroj: collectivelyconscious.net)