Veganské stravování dětí: Ano či ne?

Vegani jsou často terčem útoků, protože údajně nutí své děti ke stejné stravě, jakou jedí oni sami. Je však poněkud absurdní předpokládat, že vegani budou své děti krmit kuřecími nugetami jen proto, že to dělají jiní rodiče.

KOTVIČNÍK FORTE 100 tob. extrakt 90% saponinů
Líbí se Vám téma článku? Podělte se o něj s přáteli nebo jim ho pošlete e-mailem

Možná jste zaregistrovali příběh, který před časem proběhl zpravodajskými médii o podvyživeném dítěti, které úřady musely odebrat jeho rodičům. Smutný případ, samozřejmě, ale vzhledem k tomu, že jenom ve Velké Británii postihuje podvýživa přes 3 miliony lidí, proč se zrovna tento konkrétní případ dočkal takové medializace? Protože to dítě nejedlo maso, jedlo veganskou stravu.

Drtivá většina lidí se stále stravuje konvenčně, což znamená, že jedí maso a další produkty živočišného původu. A volba malého, i když přibývajícího procenta těch, kteří se dobrovolně či ze zdravotních důvodů rozhodli stravovat jinak, je pro klasické všežravce náročná akceptovat. A především pak respektovat, i když se jich osobně vůbec netýká. Tedy vlastně týká, ale jen tím, že se odlišuje, což je pro mnohé zastánce konzumace masa nepřekonatelný problém.

V návaznosti na tyto zprávy pak v epizodě jedné populární britské televizní show The Wright Stuff padla v dialogu otázka: "Jedná se o zneužívání dětí, když je rodiče vedou k veganské stravě?" Britský deník The Telegraph šel dokonce ještě dál, když položil předsudky podsouvající otázku: "Mohou být vegani dobrými rodiči?" Sklon k zaujatosti lze z těchto otázek postřehnout okamžitě.

Pojďme nejprve poodhalit něco o zdravotních tvrzeních. Veganská strava je vhodná pro každého bez rozdílu věku. Toto je alespoň postoj kvalifikovaných odborníků Britské dietetické asociace. Vegani nebo nevegani, všichni rodiče by měli věnovat pozornost stravě svých dětí a měli by se ujistit, že jejich ratolesti dostanou z potravy všechny živiny, vitamíny a minerální látky, důležité pro svůj zdravý vývoj.

Když tedy vezmeme v potaz, že kojenci i starší děti získají z veganské stravy vše, co potřebují, proč tedy tento koncept vyvolává ostrou kritiku, strach a mnohdy nenávistné útoky ze stran neveganů?

Zvířata jsou kamarádi, které můžeme sníst?

Vychováváme děti k lásce ke zvířatům, aby je měly děti rády a aby se je naučili chránit. Už odmalička dětem čteme z obrázkových knížek, v nichž jsou zvířátka ústředními hrdiny dobrodružných příběhů, z televizní obrazovky k nim promlouvají mluvící krávy či zajíci z klobouku. Děti tak nepřímo směrujeme, aby se vcítily do života svých zvířecích hrdinů, vcítily se do způsobu života zvířat z televizního příběhu z jejich pohledu.

Zkuste si představit, co se asi odehrává v neposkvrněné mysli malého dítěte, když na jedné straně vidí svého hrdinu vesele se prohánět po louce se svými kamarády a na straně druhé si uvědomí, že byl jeho kamarád (obrazně řečeno) právě naporcován na kuchyňském stole.

Jestliže jsou děti krmeny masem, produkty masného průmyslu či jinými výrobky, získanými ze zvířat, jedná se pro ně o velmi matoucí psychologický impuls. Děti jsou nezřídka velmi rozrušené, když zjistí, že jídlo, které jedí, pochází ze zvířat, která se naučily milovat. Můžeme jim to mít za zlé? Od útlého věku děti velmi záhy chápou, že i zvířata cítí bolest a strach, mají emoce a nechtějí umřít – stejně jako ony.

Děti pak rodičů i společnost nabádají k tomu, aby se na maso začaly dívat jako na jídlo a nemyslely na to, odkud jejich maso pochází. Aby zapomenuly, že maso bylo kdysi součástí života zvířete, které dýchalo.

Rodiče by v drtivé většině nikdy nevystavili své děti takovému psychickému traumatu, aby jim vyprávěli, jak se zabíjí zvířata, která pak končí na jejich talíři. A to hlavně kvůli tomu, že čistá pravda je v tomto případě pro malé děti patrně nevhodná. Ovšem pokud je pravda skutečně tak znepokojivá a nepříjemná, pak by bylo vhodnější tento průmysl raději nedotovat, než pomáhat tuto skutečnost zakrývat. Nebo o tom všem dokonce lhát, jak to někteří rodiče dělají, když jsou přímou otázkou svých dětí zaskočeni a chtějí se pravdivé odpovědi vyhnout.

Je důležité, aby děti pochopily význam zdravé výživy a věděly, odkud jejich potrava pochází. Nicméně večerníčky s příběhy z jatek jistě moc nepřispějí k vydatnému a klidnému spánku. Školní výlet do ovocného sadu zní mnohem lépe, než odpoledne trávené u čistící linky v masokombinátu.

„Pokud se budeme dál držet běžné stravy lidí ze západních zemí, pak v roce 2050, kdy se předpokládá, že na Zemi bude žít devět miliard lidí, nebudeme mít dostatek vody potřebné pro vypěstování potravin,“ varuje spolu se svými kolegy Malik Falkenmark ze Stockholm International Water Institute (SIWI).

Také vám Vaši rodiče v dětství lhali?

Odbočme nyní trochu od tématu. Pamatujete si, jak vám rodiče, když jste byli malí, odpověděli na otázku, zda opravdu existuje Ježíšek? Nebo zda opravdu nosí děti čáp? Nevím jak vy, ale mě se tehdy zbortil svět, svět důvěry k mým rodičům, když jsem přišla na to, že mi lhali.

A přesně někde okolo té doby přijde dítě na to, že je výhodnější někdy neříkat pravdu. Když to dělají rodiče, tak proč bych nemohl(a) já. Čistá, ničím neposkvrněná dětská duše je pak záhy minulostí a od nynějška zašpiněna. Po vzoru dospělých. A ti se pak po nějaké inkriminované situaci dožadují pravdivé odpovědi, když na své dítě ječí otázku:"Proč jsi mi lhal?" A někteří vzápětí dodají: "Jak Ti mám teď věřit?"

Vegani bývají často napadáni za cestu, kterou si zvolili. A málokdo si uvědomí, že byli jako děti rovněž vychováváni ke konzumaci masa, ale svým rozhodnutím tento přístup z nějakých důvodů v dospělosti změnili.

Všichni rodiče dělají rozhodnutí za své děti, protože děti přeci nemají z mnohých věcí rozum. A proto jim nezbývá, než se ve všem na své moudřejší rodiče spoléhat, na ty, kteří chtějí pro své děti samozřejmě jen to nejlepší.

Veganský rodič volí svůj životní styl a cestu stravování z mnoha důvodů. Ať je to láska a respekt ke všemu živému, nechuť lhát svým dětem a ohrozit tak křehkou dětskou důvěru, obavy o životní prostředí nebo prostá touha mít pevné zdraví. Jejich pohnutky lze směle popsat jako pokrokové a je tedy logické předpokládat, že je chtějí sdílet se svými blízkými a vést své děti stejným směrem.

Každé dítě si bude moci vybrat svůj způsob stravování jednou samo až vyroste. Ti, kteří vychovávají své děti k vegantsví, prostě chtějí, aby jejich dítě získalo co nejvíce informací a se soucitem, než ze zvyku. Veganští rodiče neučí své potomky, aby měli rádi pouze kočky a psy a zároveň jedli krávy a vepře. Místo toho je směřují k lásce a úctě ke všem živým tvorům, k přírodě a životu vůbec.

Veganství se popisuje často jako kotroverzní či extrémní. Nicméně pokud víme, že můžeme žít udržitelně zdravě, šťastně a bez zabíjení zvířat, co je potom mezi neveganskou a veganskou stravou tou extrémnější volbou?

zdroj: www.independent.co.uk

přeložila: Lenkita

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*