Strach má mnoho podob. Mezi ty nejčastější patří strach z hadů, pavouků, ze štípnutí hmyzem, z výšky, ze tmy, z krve, z létání, z hloubky, ze zubaře, ze zlodějů, ze zkoušky, z vystupování na veřejnosti, ze samoty či strach ze smrti.

Který z nich je ten váš a který máte a není tam uveden? Zkuste si sepsat všechny vaše strachy na papír, na závěr si můžete sami vyzkoušet nějaké z nich rozpustit.

Strach vs. fobie

Strach může být vyjádřením pro všechny negativní emoce, které v našem životě pociťujeme. Ať už cítíme vztek, smutek, marnost nebo úzkost, stažení, sevření, za vším je v pozadí. Strach je opakem lásky, klidu a radosti a proto nám často dokáže pořádně znepříjemnit život.

Fobie je v podstatě „starší sestra strachu“. Odborníci ji označují za úzkostnou poruchu. Fobie člověka omezuje až tak, že narušuje jeho běžné fungování v životě. Člověk se až chorobně bojí různých situací, lidí či činností.

Při fobii mu stačí pouhá myšlenka na konkrétní strach a ochromí ho natolik, že do něj vstoupí úzkost. Začne se potit, bušit srdce nebo se mu udělá nevolno. Jde o jakési paralyzování, kdy člověk není schopen nijak jednat.

Média jsou továrnou na strach

Strach často přinášejí média. Stačí slyšet nebo si přečíst zprávu o tom, že někoho v parku přepadli nebo znásilnili a vám se to často chtě nechtě vnoří do podvědomí. Vynoří se to právě ve chvíli, když pak jdete ve tmě právě tím vylidněným parkem.

Vzpomínka přijde sama a vás se zmocní onen strach. Zrychleně dýcháte, chvějete se, možná začnete i utíkat. Nebylo by někdy lepší žít ve sladké nevědomosti, negativní zprávy nevstřebávat? A pokud se jim stejně nevyhneme, tak je jen nechat projít, ale dál je neřešit s dalšími lidmi?

Zkuste přijmout život s tím, že co se má stát, to se zkrátka stane, aniž byste to nějak výrazně ovlivnili. Pochopíte, že je úlevné podat životu ruku, důvěřovat mu a nechat se jím vést. Můžete si vybrat – buď chete prožít život beze strachu, s vnitřním klidem anebo se stálým tlakem na hrudi.

Podporu v boji se strachem vám dodá polynéská Kava Kava, která má silně antidepresivní a protiúzkostné účinky.

Zákon schválnosti proti zákonu přitažlivosti

Strach může být také pouhou obavou z toho, že se nám nesplní naše očekávání. Samotná podstata očekávání je však již sama o sobě iluzí, jelikož si již dopředu představujeme, jak má ta konkrétní situace dopadnout.

Uvedu příklad: když mám chuť na nějaké dobré jídlo a zajdu kvůli tomu do nějaké konkrétní restaurace, tak se mi velmi často děje, že mají buď ten den z provozních, nebo jiných důvodů zavřeno.

Anebo konkrétní jídlo zrovna nemají. Přinesou mi omylem úplně jiné, než jsem si objednal. Stalo se mi to v životě už tolikrát, že zjišťuju, že kamkoliv jdu, už předem nevěřím, že se mi splní to, co chci. Už předem počítám s neúspěchem.

Není ten život takhle ale docela smutný? Nezdá se vám, že čím víc obav v sobě z něčeho máte, tím víc se vám to děje? Říkáte si smolař, na kterého pokaždé zafunguje zákon schválnosti, ale pravdou je, že často si to do života přitahujete právě proto, že to přijmete za své a už s tím tak počítáte.

Jak strach vzniká

Je dobré se zamyslet, kdy váš strach vlastně vznikl. Zda jste se s ním narodili nebo jste ho získali během života. S tím získaným během života se dá určitě lépe pracovat, jelikož člověk dokáže vědoměji zachytit jeho vznik.

Zkusím uvést jeden příklad vzniku strachu: sedmiletý chlapec si hladí psa a on se po něm ožene a kousne ho. Když ten chlapec pak uvidí dalšího psa a chce ho pohladit, najednou se vrátí ten pocit kousnutí z minulosti a vznikne myšlenka: „Co když ten pes zareaguje stejně? Radši ho hladit nebudu“.

Přitom nejde o toho stejného psa. Strach se najednou rozrůstá vůči všem psům, i vůči těm, které by ho bývali vůbec nekousli. Nejde to ovládnout. Příště vezme kolem pejskařů na chodníku trochu obloukem, aby si zajistil větší bezpečí, o bušícím srdci nemluvě.

Když k němu nějaký pes bez vodítka náhodou přiběhne, tak buď rovnou zdrhá anebo je z toho tak ochromen, že se zastaví, ani se nehne a začne spílat, ať si ho páníček vezme k sobě.

Srdce začne bít rychleji a člověk je strachem pohlcen. Z chlapce se stane chlap, ale strach uvnitř funguje na stejném principu.

Postupem času si na to tak zvykne, že to tak má, že už na tom sám vědomě nechce nic měnit. Strach nechá v té situaci pokaždé přijít a pak zase odeznít. Strach je prostě na světě, žije v něm a on žije s ním. Ale jak s tím pracovat, jak se ho zbavit?

Strach musí zmizet

Pro začátek je nejdůležitější si strach uvědomit, zachytit ho, že existuje. Poté ho zkuste přijmout. Nebrat ho jako nepřítele, ale přijmout, že ho máte a je vaší součástí. Protože jen tím, že od něj nebudete utíkat, tak s ním můžete pracovat.

Následně si zkuste odpovědět, jestli by byl váš život v něčem jiný, kdybyste svůj strach neměli.

Jestli strach ovlivňuje vaše vztahy, vaše konání, jak moc vás omezuje a jestli byste v životě dělali něco jinak. Pokud ano, tak je to o to silnější signál s tím něco udělat. A proto se pojďme podívat na konkrétní příklady, jak se strachu zbavit.

Pomoc číslo 1 – jděte strachu naproti

První technika je o vědomém zachycení strachu tady a teď. Pokud vás ten strach omezuje v životě a chcete se ho zbavit, je třeba mu jít naproti, tedy jít do akce. Když použiju oblíbený příklad se psem.

Potkáte ho znovu na ulici a přijde do vás strach, tak ten strach zachyťte, zkuste přijmout, že do vás ten pocit přišel, zkuste kolem něho neprojít obloukem, ale jít přímo. Stalo se něco? Nic? Zjistili jste, že žijete, ba dokonce vás nekousnul? Výborně. Zkuste to příště znovu.

Po nějaké době můžete přijít do dalšího levelu a psa si pohladit. Hlaďte další a další. Věřím, že ze sebe a z každého úspěšného kroku budete mít radost. Protože překonávat sám/u sebe je věc adrenalinu, po kterém se často dostaví pocit radosti. Budete se cítit lehčeji a svobodněji. Uvidíte, že se ten strach jednou může sám od sebe rozpustit. Čím více budete dělat věci, kterých se bojíte, tím víc se budete strach oslabovat.

Pomoc číslo 2 – happy end pomocí fantazie

Jestli je váš strach natolik silný, že nejde ovládnout, zkuste pomoc číslo 2. Zavřete na chvilku oči a zkuste si vybavit počátek svého strachu, situaci kdy vás v životě ochromil úplně poprvé.

Pokud nevíte, kdy ve vás strach začal, vybavte si nejstarší situaci z minulosti, na kterou si pamatujete. Zkuste tu situaci v sobě znovu prožít i s těmi pocity, které to ve vás vyvolá.

Věřím, že neklid prostoupí vaše tělo a vám teď není zrovna nejlépe, ale to je proces čištění. Vidíte ve svých vzpomínkách, že vám způsobil strach někdo jiný, že tam byla nějaká další osoba, která tomu napomohla?

Podejte si v představách s dotyčnou osobou ruku nebo ji obejměte, usmějte se na ni jako projev odpuštění. Zkuste přijmout, že to tak proběhlo. Při situaci se psem si taky můžete vymyslet „happy end“, představy jsou neomezené, vymyslete si tu svou ideální.

Například že pes, který vás kousnul, za vámi přiběhne, začne vrtět ocasem, oblizovat vám obličej, schoulí se u vás do klubíčka a v klidu oddychuje.

Ano, je to vlastně výplod fantazie, ale vše je v hlavě. Pokud vás trápí strach ze tmy a vzpomínáte si, jak jste jako dítě rychle běželi s bušícím srdcem k vypínači světla.

Aby jste ho rozsvítili co nejdříve. Zkuste představit, jak krok za krokem pomalu našlapujete a všude kolem je ticho a tma. Vy zjišťujete, že vám žádné nebezpečí nehrozí.

Pomoc číslo 3 – pohled na realitu

Jednou jsem si přečetl zprávu o tom, že někde ve světě ze záchodu vylezl had. A jelikož předpokládejme, že se hadů bojím, kdykoliv jsem si pak na to v oné místnosti vzpomněl, přepadl mě strach a zažíval jsem tak krušné chvilky, že mi to opravdu začalo otravovat život.

Když jsem odjížděl na víkend z domu, tak jsem raději sklápěl záchodové prkénko, aby ten had náhodou nevylezl a nepřekvapil mě někde jinde po domě. Bylo mi jasný, že s tím budu muset něco udělat, protože takhle to dál nešlo.

A tak jsem se sám sebe zeptal, jak hodně reálné je, že by se to mohlo stát zrovna mě a zrovna v našich končinách. Uvědomil jsem si, že ta pravděpodobnost, že se to stane, je opravdu téměř nereálná. To mě uklidnilo.

Došlo mi, že kdyby se to někdy stejně nějakou záhadou přihodilo, tak bych to tak jako tak neovlivnil. Není lepší nějaké věci prostě pustit a nechat je žít svým životem, než se jimi nechat dennodenně ovládat a ve stáří kroutit hlavou nad zbytečností svého počínání?

Jakmile vás přepadne strach, možná vám pomůže se zeptat sami sebe, co vám může způsobit. Bude opravdu bolet? Může se mi něco stát? Musím ho mít pod kontrolou?

Pomoc číslo 4 – ochranný rituál

Poslední technika je zejména pro ty, kterým je blízká víra (ať už jakákoliv). Stává se vám někdy, když odjíždíte na jednu či více nocí mimo domov, že se i po zamknutí domovních dveří vracíte ještě jednou zkontrolovat, zda máte opravdu všechna světla zhasnutá? Sporák vypnutý, okna zavřená, vodovodní kohoutek zavřený apodobně?

A po zamknutí dveří s nimi ještě pořádně zalomcujete, zda opravdu nejdou otevřít? Asi není podstatné, jestli vás k tomu vede strach z katastrof, ze ztráty peněz z vlastní blbostí či ze zlodějů, výsledkem je, že se bojíte ztráty něčeho.

Přitom se často vůbec nic nestane. Vy se vrátíte z dovolené a dům je v pořádku. Jenže vy zažíváte ten stres stále dokola. Zkuste si na toto vymyslet vlastní ochranný symbol, ke kterému budete mít víru a při odchodu z domova ho neváhejte použít.

Například z dálky kolem domu rukama naznačte ochrannou bublinu/ nebo si představte zářivé světlo. To samé můžete použít na jakýkoliv strach a ochránit tak přímo sami sebe. Vlastní víra dokáže mnohé, minimálně dodat člověku vnitřní klid a to stojí rozhodně za to.

Strach a pud sebezáchovy – bonus

Dále mě napadá, jestli se lze vůbec poprat se strachem, který skýtá nějaké reálné nebezpečí. A je vůbec potřeba proti němu bojovat?

Jelikož tam už hraje roli pud sebezáchovy, kdy člověk má vyloženě instinkt přežít a ten je velmi silný. Každý má hranici pudu sebezáchovy posunutou trochu jinak.

Napadá mě příklad o stoupnutí si na okraj skály bez jakéhokoliv jištění. V hlavě hned začne šrotovat, co kdyby zafoukal vítr /co kdyby mě někdo strčil /co kdyby se ta skála prolomila.

Lidská mysl je mistr na vyprodukování tolika podobných reálných i nereálných možností, která by se mohly stát. Pud sebezáchovy teda dopustí, že člověk raději poodstoupí do bezpečné vzdálenosti, ve které strach ze smrti mizí. To je takový útěk do bezpečí.

Jak je ale možné, že na tom okraji někdo stát dokáže? Já v tom vidím, že ten člověk má v sobě obrovskou víru, že se nic nestane. A zároveň přijetí toho, že se může stát cokoliv.

A co dodat závěrem? Realitu si tvoříme sami. Život je hra a je tu pro nás, život má být barevný a my se v něm máme bavit a smát se. Dejte mu svou důvěru a nebojte se. Strach vás brzdí, chce, abyste setrvávali v tom, co se vám nelíbí a chce vás držet jako v okovech. Osvoboďte se a zažijte tu neočekávanou jízdu, kterou život nabízí.

Radek Karban

Kdo je Radek Karban?

Radek Karban je expertem na rozvíjení lidského potenciálu a prosperity. Skrze různé techniky a nástroje z psychologie v lidech vyvolává hluboké proměny a posouvá je tam, kam chtějí. Ovládá neuro-lingvistické programování (NLP), hypnózu, EFT, TFT, koučování.

Absolvoval tréninky foto-čtení, rychlého čtení a super-paměti. Experimentuje s vlastním tělem, zkouší různé doplňky stravy a mozkové nutrienty. Věnuje se rozvíjení funkcí mozku na trenažérech s EEG.

Je autorem několika českých online tréninků, zároveň pořádá intenzivní transformační tréninky na rozvinutí potenciálu.