Láska prostě buď je anebo není. Nic mezi tím. Žádný polotovar, který si můžeme koupit v marketu. Ten bude vždy jen buď syntetickou sloučeninou anebo kusem něčeho mrtvého, co kdysi bývalo živé.
Živé je to, co pulsuje samo od sebe. Živé je to, co vibruje samo od sebe. Živé je to, co dýchá samo od sebe.
V mrtvém žádná láska není. Je úplně jedno, zda-li je to hmotné jako třeba jídlo nebo nehmotné, jako jsou vztahy.
Láska je totiž spojení mezi námi všemi navzájem. Když milujeme, tak jsme ve spojení. Když nemilujeme, tak jsme odtržení.
Paradoxně oddělenost v sobě podporujeme. Chybí nám tak soucit, který je projevem lásky, která skrze nás proudí, pokud proudí.
Jedinou šancí k probuzení vnitřního soucitu je získat impuls zvenčí.
Aby se tak stalo, potřebujeme otevřenou mysl, která si dokáže uvědomovat sebe samu, protože jedině tak je schopna se inspirovat.
Jelikož záleží na tom, že nezáleží na ničem, tak nezáleží i na tom, v jaké formě se nám inspirace k vnitřnímu růstu dostane.
Buďme za ní vděčni, i když může často bolet na našem egu.
Každá aktualizace se musí nejdříve otestovat a vyladit.
Pokud chceme růst, nic jiného nám ani nezbývá.
Nestačí pouze být, protože my jsme v tomto světě, abychom konali.
A proto konejme, abychom našli soucit.
Soucit je posláním lidského života.
Nalezení je jeho smyslem.
Změna náboženství utrpení v náboženství lásky
Soucit se nejlépe učí na příkladech sobectví
Solární záblesk promění lidstvo. Skutečně?
Vědomí je to, co skutečně pohání lidskou mysl?
Perelman: Je skutečně nejvlivnějším člověkem na Zemi?
Čím se vyznačuje skutečně probuzená duše
Voda – pozitivní energie lásky a vděčnosti
Jsou to naše oči, jimiž skutečně vidíme?
Dostalo se mi nedávno poznání, že soucit je projev nedůvěry v mou sílu, nedůvěry že zvládnu ten učební úkol, pro který se mi děje to či ono. A musím říct, že tento názor koresponduje s pocity, které jsem u toho vždycky měla, když se na mou adresu takto někdo vyjádřil. Dle reakcí rodiny a okolí soudím, že jsem schopna opravdové lásky, bez ega, podmínek a pod..ale soucit bych jim neposílala. ten tam nevidím. Ale třeba se mýlím.
Sou-cit můžeme pouze projevit sama za sebe, nelze jej poslat ani přenést.
Když projevujeme sou-cit, dokážeme se vcítit do jiné živé bytosti.
Dokážeme tak sdílet jejich pocity, jakoby by byly naše vlastní.
Když máme v sobě sou-cit, neznamená to, že jej máme projevovat neustále.
Stačí jen, že si uvědomujeme, že tuto schopnost máme.
Více informací najdete v článku Empatik má náročný život. Jak jej ulehčit?