Šest důvodů, proč empatiky vykolejí faleš

Existuje mnoho úrovní falše a je pro ni také mnoho důvodů. V raných stádiích objevování vlastních empatických schopností není vždy snadné přesně určit, proč na nás někdo působí tak zle.

A jaké chování v nás může vyvolat nepříjemné pocity?

Někdo, kdo chce být milován všemi, jež potká, se chová až strojeně hezky, aby získal obdiv.

Někdo, kdo je plný nenávisti a zloby a velmi se snaží přesvědčit svět o opaku.

Někdo, kdo měl emocionálně zničující dětství, které v něm zanechalo pocity ohrožení a bolesti, ale hraje si na drsňáka.

Někdo, kdo si buduje zcela novou osobnost, aby skryl tu svou část, o níž si myslí, že nebude společensky akceptována.

Někdo, kdo vás neustále neupřímně vychvaluje.

Někdo, kdo si vymýšlí příběhy, aby vypadal zajímavý.

A zde je seznam reakcí, jež u sebe můžeme zaznamenat:

Vyhýbání se jejich společnosti, ačkoliv pro to není skutečný důvod (neřekli o vás nic špatného a nijak vám neublížili)

Neschopnost s nimi mluvit. Slova nám váznou v ústech a náš mozek se chová, jako bychom ztratili paměť. Přistihneme se, že pouze klademe otázky a když chceme mluvit, zdá se, že to nedává žádný smysl.

Pocit strachu v žaludku, jehož se nám nedaří zbavit, dokud dotyčná osoba neodejde.

Více než hodina strávená v jejich společnosti nás vyčerpá a cítíme se zle.

Cítíme se provinile, protože můžeme toho člověka mít rádi, ale nemáme rádi pocit, jenž v nás vyvolává.

Cítíme se s nimi bezradní.

Pokud empatik cítí faleš a neupřímnost u druhých, neznamená to ještě, že neobelhává sám sebe. Když se někteří z nich cítí s neupřímným člověkem špatně, mohou začít skrývat vlastnosti, které na sobě sami nemají rádi.

V určitých okamžicích svého života musíme všichni skrývat svou tvář a nemůžeme být upřímní, ale pro někoho je to každodenní rutina. Můžeme předstírat, že jsme v pohodě a šťastní, zatímco jsme smutní nebo deprimovaní. Můžeme předstírat, že jsme znepokojení, když jsme lhostejní. Nebo můžeme předstírat, že milujeme práci, kterou ve skutečnosti nesnášíme. V některých případech nám neupřímnost může pomoci zvládnout složité situace, ale chovat se tak denně je nezdravé.

Jednou z největších příčin nespokojenosti na této planetě je, že lidé neznají sami sebe a když před druhými skrýváme nějakou svou část a neznáme důvod, působí nám to bolest. Být upřímný a autentický je emocionálně osvobozující. Mnoho vlastností, které skrýváme, často zdědíme po předcích nebo mohou pocházet dokonce až z minulých životů. Ať už pochází odkudkoliv, je důležité, abychom tyto vlastnosti rozkryli a pokud už je nemůžeme změnit (některé bývají velmi pevně připoutané), abychom je přijali a naučili se s nimi žít.

Citliví lidé negativní vlastnosti skrývají, protože vědí, jak jsou škodlivé. Skrýt je však neznamená zbavit se jich. Vždy se znovu projeví a způsobí škody.

Nenávist, hněv, žárlivost a strach z nepřijetí jsou nejčastější vlastnosti, které skrýváme. Můžeme nenávidět někoho za to, jak se k nám choval. Hněv můžeme převzít po hněvivém rodiči. Chvála a pozornost, jimž se v dětství dostávalo kamarádovi nebo sourozenci, může vést k žárlivosti a pokud bylo dítě třeba odmítáno nevědomými rodiči, mohlo to v jeho nitru vyvolat intenzivní strach z nepřijetí. Všechno jsou to velmi jednoduché a nevinné spouštěče, které však mohou narůst jako sněhová koule a vrýt do nás hlubokou nejistotu, již máme potřebu skrývat. Až v sobě tyto vlastnosti rozpoznáme a přijmeme je, ztratí svou moc.

zdroj: www.collectivelyconscious.net