Osho: Jak vypadá skutečná láska v praxi

Jeden muž pokládal betonový chodník. Na chvilku se otočil a kolem proběhlo hejno dětí, které po sobě v usychajícím betonu zanechaly spoustu stop. Soused, který uslyšel mužovy nadávky, se ho zeptal: „A já jsem si Jirko myslel, že máš děti rád?“ Já mám děti rád,“ odpověděl mu ten muž. „Mám je rád teoreticky, ale ne v praxi.“

Monoatomické prvky.
MACA peruánská BIO 100 g - 50% SLEVA

Je velmi snadné milovat lidi teoreticky, problém však nastává, máme-li je milovat takové, jací jsou. Pamatujte si, pokud nemilujete lidské bytosti – konkrétní lidské bytosti z masa a krve – všechny vaše láska ke stromům a ptáčkům je falešná, je to jen humbuk.

Jen pokud dokážete milovat lidi, dosáhne vaše vědomí bodu, kdy budete moci milovat i ptáky, stromy a hory; v první řadě ale musíte milovat lidi. Jestliže nedokážete proniknout do skutečnosti, která je tak blízko, jak můžete proniknout do reality, která je v nedohlednu? Jak můžete komunikovat s horou? Neexistuje žádný společný jazyk. Buď se sami musíte stát horou, nebo se hora musí stát lidskou bytostí. Jinak bude vzdálenost mezi vámi obrovská, nepřekonatelná. Nejdříve ji tedy přemostěte prostřednictvím lidí.

Já dobře vím, že je možné milovat stromy, ale jen tehdy, když milujete lidi, tak hluboce a cele, že jste v nich schopni objevit i stromy; že jste v nich schopni objevit zvířata; že jste v nich schopni uvidět ptáky – jen a jen tehdy, protože tím vším lidé byli a pořád v sobě nosí jejich stopy, nosí je ve svém podvědomí, v kolektivním podvědomí.

Vy sami jste bývali kdysi stromy, ptáky, zvířaty, horami. Bývali jste milióny věcí. Byli jste vším a veškerou zkušenost nosíte pořád v sobě. Jediný způsob, jak se spojit se stromem, který roste někde venku je nejprve spojit se stromem, který roste uvnitř každé lidské bytosti.

Zamilujte se do lidí. Riskujte, buďte odvážní

Zažijte bolest z lásky i její extázi. Vnořte se hlouběji do lidí a brzy zjistíte, že lidské bytosti nejsou jen lidskými bytostmi; lidská bytost je člověk plus veškerá existence, protože lidé jsou nejzazším článkem evoluce.

Všechno, čím byl člověk v minulosti, má pořád v sobě, vrstvu na vrstvě.

Nikdy jste to ještě nepocítili, třeba u ženy – že je také kočkou? Nikdy jste se jí ještě nepodívali do očí a neuviděli tam kočku? Žena, aby byla ženou, musí být i kočkou. Musí být fenkou. A stejné je to i u mužů – v jejich očích zase spatříte vlky.

To všechno člověk v sobě má, tím vším ve svém vývoji prošel. Je to podobné, jako když jste byli dětmi a pak jste dospěli; myslíte si, že vaše dětství zmizelo beze stopy?

Nebo když člověk zestárne – myslíte, že ho dětství navždy opustilo? Ne, je tu pořád; člověk jen na ně nanesl další vrstvu. Když porazíte strom, uvidíte jednu vrstvu vedle druhé. Dá se tak stanovit stáří stromu: jestliže rostl šedesát let, napočítáte šedesát letokruhů. Každým rokem shazuje strom kůru a vytváří novou vrstvu. Když rozbijete skálu, zjistíte, že i kámen má vrstvy. Jestliže se vnoříte hluboko do lidských bytostí, i tam naleznete vrstvy, tak jako u stromu nebo u skály. Čím hlouběji se vnoříte, tím zvláštnější věci se budou dít. Až se budete milovat se ženou – dokážete-li se tomu úplně oddat – budete se milovat i se zvířaty, se stromy a s horami, se samotnou existencí.

Každý jedinec je malým světem. A mikrokosmos v sobě obsahuje všechno; obsahuje i celek, makrokosmos. Vy se však nemůžete vyhýbat lidským bytostem. Nemůžete říkat: „Miluji stromy, ale nemiluji lidi.“ Ty vaše stromy by pak byly falešné, znamenalo by to, že jste se jim nepřiblížili správně. Nejprve musíte milovat stromy v lidských bytostech, nejprve je musíte objevit v lidech. A teprve potom se můžete naučit i jejich řeči.

z knihy Osho: život, láska, smích

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*