Co nezvládla celá vesnice, rozhodli se vyřešit oni: když spojí dohromady své oči, ruce a chuť být užiteční, jejich přátelství a optimismus jim pomohou ochránit sebe i sousedy před každoročními záplavami, které by je časem z rodného kraje jistojistě vyhnaly. A tak Chaisa a Venči začali měnit 8 akrů pustiny mezi vsí a řekou v zelený háj.

Jak vypadalo jejich uplynulých 12 let?

Každé ráno přátelé vstanou a vydají se do práce.

Nemají peníze, a tak si nemohou sazenice kupovat. Proto se občas musí vydat na druhý břeh, aby získali větvičky, z nichž si pak řízkováním připravují sadbu. Široko daleko není most. Nevadí, bezruký Venči vezme slepého Chaisu na záda a řeku přebrodí. 

Na druhém břehu čeká úkol zase Chaisu: za pomoci Venčiho vyleze na strom a nařeže vhodné větvičky.

Posbírat, naložit…

…a jde se.

Jeden stromek…

…druhý stromek…

…a chvíle odpočinku. A tak to jde celý den.

Když jsou všechny na ten den přichystané sazeničky v zemi, jde se domů. Jak? No přeci s úsměvem! Vždyť na světě je tak krásně, když má člověk vedle sebe někoho, kdo ho doplní, a oba spojuje společný cíl.

Příběh obou přátel oběhl celou Čínu a mnozí jim začali posílali peníze. Díky tomu dnes mají oba zajištěný důchod a jedna oční klinika dokonce nabídla Chaisovi operaci zraku.

Ale hlavně je těší, že teď už si mohou dovolit sazenice i kupovat, a tak práce postupuje daleko rychleji: za uplynulých 12 let už tihle dva "těžcí invalidé" zasadili neuvěřitelných více než 10.000 stromů! Díky nim se pustina mezi řekou a vesnicí začíná zelenat a v posledních letech se už povodeň přes rodící se les vůbec nedostala.

"Venči, vyprávěj mi, jak se má k světu náš les? Jednou bude tak velký jako ten u řeky, viď?"

zdroj: russkievesti.ru

překlad: Vla Bi – myslenkyocemkoli.blogspot.cz