Starověký Matrix – Platónova alegorie jeskyně

Platón (řecky: Πλάτων, 427–347 př. n. l.) byl řecký filozof z Atén, který je považován za jednu z nejvlivnějších postav v historii západní civilizace.

eshop energie života nabízí


GARCINIA 100 g

sníží hmotnost

149 Kč

BRAHMI 100 tob.

přetaktuje váš mozek

399 Kč

MERUŇKOVÁ JÁDRA 50 g

dodají vitamin B17

49 Kč

BRAHMI 50% 20g

přetaktuje váš mozek

299 Kč


Líbí se Vám téma článku? Podělte se o něj s přáteli nebo jim ho pošlete e-mailem

​Byl studentem Sokrata. Díky Platonovi máme o něm významný zdroj informací. Platón založil první institucí svého druhu – akademii. Aristoteles byl studentem této akademie. Platónovým nejznámějším dílem je Republika – kniha, ve které psal o utopickém obrazu ideální společnosti, která by byla idealisticky řízena filozofy. Platón měl dlouhotrvající dopad na vývoj mnoha myslí, které přišly po něm. Je jednou z nejvlivnějších postav ve vývoji moderní západní společnosti.

Platónova alegorie jeskyně

Platón jednou prokázal své znalosti pomocí takzvané alegorie jeskyně. Ta se nachází se v sedmé knize dialogu Republika. Jedná se o poměrně živé vylíčení a slouží jako důležitý příklad.

Vyzývá nás, abychom si představili jeskyni. V ní jsou lidé, kteří byli spoutáni řetězy a nejsou schopni se obrátit jiným směrem než k vnitřní zdi, před kterou stojí. Kvůli řetězům nevidí nikoho jiného než sebe a nevidí ani východ z jeskyně, která je přímo za jejich zády. Jediným zdrojem světla v jeskyni je rozdělaný oheň. Mezi lidmi a ohněm je zástěna, za kterou jsou ostatní lidé, kteří se zabývají svými věcmi. Prochází kolem, nesoucí sochy mužů a zvířat z kamene a dřeva, atd.

Ti v řetězech pozorují prázdnou zeď a vidí kvůli ohni stíny sami sebe a toho, co se děje za nimi. Při chůzi si někteří lidí za zástěnou mezi sebou povídají, zatímco jiní jsou zticha. Hlasy se v jeskyni rozléhají a stíny na zdi se pohybují, takže se těm v řetězech zdá, jako by stíny byly skutečné a mluvily. Vzhledem k tomu, že nemají na práci nic jiného než hovořit o stínech, snaží se ti v řetězech uhádnout, který stín projde kolem nich jako další a v jakém pořadí. Ti, kterým jde hádání nejlépe, dostávají vyznamenání a jsou uznávanější než jiní.

Platón nás přirovnává k těm, kteří jsou v jeho metafoře připoutáni řetězy ke stěně jeskyně. Poukazuje na to, že sledujeme stíny na zdi a věříme a myslíme si, že vidíme realitu. Říká, že bychom měli zvážit uvolnění jednoho člověka z řetězů, aby se mohl otočit ke světlu z jeskyně. Sluneční paprsky by tomuto člověku způsobily velkou bolest, protože až doteď byl zvyklý pouze na tmu. Nebyl by tedy schopen vidět jasně. Pokud by si na světlo zvykl a uviděl, co se skutečně za zástěnou v jeskyni děje, došlo by k odhalení klamu. Osvícení.

Platónova alegorie jeskyně představuje život jedince. Život učení a poznávání prostřednictvím našich smyslů a věznění a posedlost tělem a všemi materiálními věcmi. Východ z jeskyně znamená vzestup duše do světa myšlenek. Toho je dosaženo učením se rozumem a myslí bez klamu.

Svoji alegorii zakončuje otázkou – co by se stalo, kdyby se člověk, který se dostal z jeskyně, zpozoroval slunce. Co by následovalo, pokud se pokusil vysvětlit těm v řetězech, co se opravdu děje – jaká je ta skutečná pravda? Zjevení by se ostatním zdálo nemožné a prohlásili by, že onen „osvícený“ se zbláznil. I kdyby se je pokusil uvolnit z řetězů a vyvést je z jeskyně, vedlo by to pouze k zániku „osvíceného“. Platón touto metaforou naráží na osud svého učitele Sokrata, který byl Athéňany odsouzen a popraven.

Nyní se na toto téma podívejme z jiného úhlu pohledu – a to z pohledu 21. století.

Je v naší době alegorie jeskyně stále relevantní?

Samozřejmě, že ano.

Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.

 – Šalamoun

Měli bychom si klást otázku, zda jsme ti v řetězech, nebo ti, kteří „vidí“ věci skutečně tak, jak jsou. Nebo pokud jsme dokonce připoutáni ke stěně před námi, abychom žili v v nádherných stínech po celý život – věděli bychom to vůbec? A pak další otázka – chtěli bychom to změnit? Měli bychom odvahu udělat ten odvážný krok a vykročit ven z toho, co známe?

Pro odvážné a smělé vždy cesta z jeskyně existuje. Bohužel to není to tak snadné, jako červená pilulka, kterou si Neo vzal v Matrixu. Jedná se o náročný proces změn a sebezlepšování každého jedince. Je nutné strávit hodiny hledáním, učením, ověřováním a praktickým používáním nových znalostí. Veškeré znalosti jsou k ničemu, pokud nejsou používány k cílevědomému cvičení.

Prvním krokem je sebehodnocení, tedy sebesouzení. Vidět a přijmout sami sebe takové, jací skutečně jsme, a nikoliv za takové, jaké si myslíme, že jsme. Druhým krokem je oproštění se od materiálních věcí a závislosti na nich. Třetím krokem je pokorné (nikoliv ponížené) a vděčné přijetí všech bytostí a událostí v životě. Šlechetnost se pak jeví jako přirozený důsledek. Čtvrtým krokem je milovat každičký okamžik existence a vše, co dělá ten okamžik jedinečný. Pátý krok nechť najde každý sám.

Vykročte z „jeskyně“ na světlo a nesnažte se ostatním vylíčit, co jste zažili na druhé straně. Buďte jen inspirací, nikoliv vůdcem ani kazatelem. Žijte dál svůj život, ale jinak. Podaří se vám tak změnit svět kolem vás. Chcete-li získat více podnětů k zamyšlení, podívejte se na toto zvláštní video, které porovnává Platónovu alegorie jeskyně s konceptem z filmu Matrix:

Ormus aktivuje DNA a zvyšuje inteligenci


GARCINIA 100 kapslí

sníží hmotnost

299 Kč

GUARANA 100 kapslí

dodá energii

299 Kč

CAIGUA 100 g

vyčistí cévy

199 Kč

MACA BIO 1kg

vyladí hormony

999 Kč


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*