Proč jsou muži agresivnější a ženy empatičtější?

Stojí za mužskou agresivitou pouze hormon testosteron, nebo je skutečnost o něco složitější? A co způsobuje, že jsou ženy vnímavější k problémům ostatních lidí?

Monoatomické prvky.
Líbí se Vám téma článku? Podělte se o něj s přáteli nebo jim ho pošlete e-mailem

Muži častěji vnímají neutrální tvář jako nepřátelskou

Hormon vasopresin ovlivňuje naše chování tak, že máme tendence „bránit si své území“. Tento hormon spolupracuje s testosteronem, a proto během puberty více ovlivňuje mužský mozek, což má za následek právě to, že neutrální tváře nepovažujeme za přátelskou. Vědci z Maine podali náctiletým jednu dávku vasopresinu a zjistili, že dívky častěji ohodnotily neutrální tváře jako přátelské, zatímco chlapci je považovali za nevlídné až nepřátelské. (Brizendine. “The Male Brain” 39)

Muži častěji projevují agresi fyzicky, zatímco ženy verbálně

Tento rozdíl byl dobře zdokumentován skoro u všech savců. (Harris, Judith Rich. “The Nurture Assumption” 222) V minulosti jsme toto chování sváděli na testosteron, ale nyní víme, že je to způsobeno rozdílným zpracováváním pocitu vzteku.

Mozkové dráhy zpracovávající hněv jsou u mužů přímočařeji spojeny s oblastmi mozku zodpovědnými za fyzické akce.

U žen jsou blíže spojeny s oblastmi řídícími verbální funkce. (Brizendine, “The Female Brain” 42)

Muži mají větší amygdalu – centrum agrese.

Ženy mají větší prefrontální kortex, který se u nich navíc rychleji vyvíjí. Tato část mozku je zodpovědná za potlačování agresivity. (Brizendine. “The Female Brain” 102, 129; Campbell, and Stockley. "The Evolutionary Psychology of Women's Aggression.")

Muži mají aktivnější pravou amygdalu, která je spojována s rozhodností jednat a s negativními emocemi.

Ženy mají aktivnější levou amygdalu zodpovědnou za duševní reakce, spíše než fyzické. (Lanteaume, L.; Khalfa, S.; Régis, J.; Marquis, P.; Chauvel, P.; Bartolomei, F. (2006). "Emotion Induction After Direct Intracerebral Stimulations of Human Amygdala")


Zdravé tipy pro jednotlivá znamení

♈ BERANBrahmi • ♉ BÝKCordyceps

♊ BLÍŽENCICordyceps • ♋ RAKAcai Berry

♌ LEVCaigua • ♍ PANNAAšvaganda

♎ VÁHYCordyceps • ♏ ŠTÍRKotvičník

♐ STŘELECReishi • ♑ KOZOROHKřemelina

♒ VODNÁŘBrahmi • ♓ RYBYAšvaganda


U některých mužů dochází k auto-katalytickému hněvu, což znamená, že podněcuje sám sebe – potlačuje strach a ve skutečnosti přináší pocit uspokojení. (Brizendine. “The Male Brain” 105)

Ženám možná trvá déle, než projeví hněv fyzicky, avšak jejich verbální reakce lze jen těžce zastavit, jakmile se jednou spustí. (Brizendine. “The Female Brain” 131)

Tyto rozdíly existují, protože nám pomohly přežít.

Ženy jsou obecně drobnější než muži a chovat se násilně k někomu, kdo je větší a silnější, představuje dobrou šanci, jak sám sebe vyřadit z lidského genofondu.

Ženy jsou také zranitelnější kvůli těhotenství a pečování o kojence; jejich přežití závisí na tom, zda jsou součástí společenské skupiny. A protože pro ochranu žen je důležitá jejich spolupráce, boje a šarvátky mezi nimi by stejně tak mohly ohrozit jejich životy.

Dalším důvodem, proč se ženský mozek vyvinul tímto způsobem je ten, že zabraňuje fyzickým výlevům, čímž snižuje pravděpodobnost, že ublíží svým dětem. (Brizendine. “The Female Brain” 42, 130) (Harris, Judith Rich. “The Nurture Assumption” 220)

Mužské přežití je spojováno s jeho postavením, dominancí a mocí a těchto vlastnosti lze i v dnešní době dosáhnout fyzickou konfrontací.

Agrese však není nutně špatná. Muži jsou také statečnými ochránci svého kmene, země a rodiny; všechny tyto činy vyžadují fyzické násilí.

Pokud stále nejste přesvědčeni, podívejte se na moderní džungli: střední školu. Chlapci bojují pěstmi, dívky pomluvami.

Ženy při reakci na emocionální zážitek používají obě mozkové hemisféry, muži pouze jednu

Studie ze Stanfordovy univerzity zjistila, že když byl ženě ukázán obraz vzbuzující emoce, aktivovalo se devět různých oblastí jejího mozku, u muže se aktivovaly pouze dvě. (Brizendine. “The Female Brain” 127)

Ženy si v průměru uchovávají silnější vzpomínky na emocionální události než muži. (Hamann, Stephan. "Sex Differences in the Responses of the Human Amygdala.")

Ženy dokáží číst jemné subtilní emoce lépe než muži

Ženy rozpoznají ve tváři smutek v 90 % případů, muži pouze ve 40 %.

Možná proto se ženy rozpláčou až čtyřikrát snadněji než muži; jde o vizuální projev smutku, který pochopí každý muž. (Brizendine. “The Female Brain” 119)

Stanfordova studie mohla dokonce prokázat, že malé dívky rozeznají falešnou mimiku (zvláště výraz strachu) lépe než chlapci. (Mumme, Donna L., Anne Fernald, and Carla Herrera. "Infants' Responses to Facial and Vocal Emotional Signals in a Social Referencing Paradigm.")

Z evolučního hlediska je rozumné, aby ženy dokázaly lépe číst mimiku, a snadněji tak rozpoznaly potřeby dětí, které ještě neumějí mluvit.

Mužský mozek využívá více testosteronu a vasopresinu, zatímco ženský mozek používá více estrogenu a oxytocinu. Pouhá jedna dávka oxytocinu zlepší u mužského mozku schopnost empatie a čtení subtilních emocí z tváři ostatních lidí. (Brizendine. “The Male Brain” 101)

Empatie u mužů a žen probíhá odlišně

Lidé mají dva emocionální systémy: systém zrcadlových neuronů (MNS) a temporoparietální junkci (TPJ). MNS je zodpovědný za emoční empatii; pomáhá nám cítit to, co cítí druhá osoba. TPJ řídí kognitivní empatii; pomáhá nám distancovat se od emocí ostatních lidí a soustředit se na analytické řešení problému. Proces empatie začíná u obou pohlaví stejně – v MNS, mužský mozek však rychleji přepne na systém TPJ. (Brizendine. “The Male Brain” 97)

Takový střet vídáme neustále. Žena řekne muži o svém problému hledajíc emocionální podporu, avšak muž, pokud nemůže ve skutečnosti její problém vyřešit, nevidí důvod, proč o něm dlouze diskutovat.

Mužský systém zrcadlových neuronů je také „křehčí“ – může zakrnět v důsledku používání dudlíku. (“Male and Female Differences in Nonconscious Mimicry: A Systematic Review.” Journal of European Psychology Students)

Nejzajímavější studie, která naznačuje, že ženy jsou citově empatičtější, byla provedena v Institutu neurologie v Londýně. Vědci testovali páry; nejdříve byla série elektrošoků aplikována ženám a poté mužům. Ženy byly informovány, jaký elektrošok je jejich partnerům právě aplikován a přestože je neviděly ani neslyšely, aktivovaly se v jejích mozcích stejné oblasti, které reagovaly na bolestivé podněty, když byly elektrošoky aplikovány jim. A to jen proto, že věděly, co přesně je jejím partnerům prováděno. U mužů se však vědcům ke stejnému výsledku dojít nepodařilo. (zdroj: bravetheworld.com)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*