Podnikání si vybírá psychologickou daň

VÝPRODEJ: 50% SLEVA: MACA peruánská BIO 100 g za 75 Kč

Sečteno a podtrženo, Bradley Smith je jednoznačným obchodním úspěchem. Je CEO kalifornské společnosti Rescue One Financial, která ve městě Irvine poskytuje finanční služby, a jejíž tržby v minulém roce dosáhly v přepočtu téměř 800 milionů korun. Za poslední tři roky Smithova společnost narostla o nějakých 1400 %, díky čemuž se umístila na 310. místě v žebříčku 500 nejrychleji rostoucích společností amerického časopisu Inc. Člověka by tedy ani nenapadlo, že ještě před pěti lety byl Smith na pokraji krachu nejen finančního, ale rovněž duševního.

V roce 2008 radil nervózním klientům, jak se zbavit zadlužení. Jeho klidné vzezření však maskovalo tajemství: On jejich strach také cítil. Podobně jako jeho klienti se Smith nořil stále hlouběji do dluhů. Ironií je, že do červených čísel se dostal právě kvůli tomu, že rozjel společnost, která pomáhá zbavit se dluhů. „Poslouchal jsem ostatní, jak moc jsou v depresi kvůli dluhům, ale v hlavě si říkám – vždyť já jich mám tak dvakrát více,“ vzpomíná na tu dobu Smith.

Svých 9,6 milionů již zpeněžil a zašel celých 1,4 milionu do debetu. Prodal své rolexky, které si koupil za svou vůbec první výplatu ještě v době, kdy pracoval jako makléř. Se sklopenou hlavou také přišel za svým otcem, který ho vychovával se slovy jako „peníze nerostou na stromě“ nebo „nikdy nedělej byznys s rodinou“, a požádal ho o nějakých 250 tisíc, jež nakonec po podepsání směnky dostal s 5% úrokem.

Smith sice v očích svých spoluzakladatelů a 10 zaměstnanců vyzařoval optimismus, jeho nervy ale byly nadranc. „Se ženou jsme si k večeři dali láhev levného vína a jen tak jsme se na sebe dívali,“ říká Smith. „Oba jsme věděli, že jsme na tenkém ledě.“ Později se situace ještě zhoršila: Dozvěděli se, že čekají první dítě. „Zažili jsme spoustu bezesných nocí, kdy jsme jen zírali do stropu,“ vzpomíná Smith. „Budíval jsem se ve čtyři ráno, v hlavě se mi bez ustání honily myšlenky, říkal jsem si: kdy se na nás konečně usměje štěstí?“ Po osmi měsících žití v neustálém strachu začala Smithova společnost konečně vydělávat.

AŠVAGANDA 100 tob.

Na počátku byla často beznaděj a deprese""

Úspěšní podnikatelé jsou pro nás jako hrdinové. Lidé jako Mark Zuckerberg nebo Elon Musk jsou modlami. A bleskově rychlý růst společností v žebříčku Inc. 500 jsou důvodem k oslavě. Mnoho těchto podnikatelů však podobně jako Smith má své tajemství: Než se z nich staly velké ryby, tak si častokrát procházeli stavy téměř ochromujícího strachu a beznaděje; chvíle, kdy očekávali, že se vše každou chvíli sesype.

Donedávna bylo přiznání těchto pocitů jakýmsi tabu. Než dát najevo svou zranitelnost, podnikatelé často aplikují něco, čemu psychiatři říkají řízení dojmů – v praxi se jedná o předstírání a doufání, že se to stane skutečností. Toby Thomas, CEO společnosti EnSite Solutions (na žebříčku se nachází na 188. místě) vysvětluje tento jev svým oblíbeným přirovnáním o muži jedoucímu na lvovi. „Lidé ho vidí a říkají si: Tomu to ale jde! Ten je ale statečný!“ říká Thomas. „Muži na lvovi však běží hlavou: jak jsem se na něj ksakru dostal a co mám dělat, aby mě nesežral?“

Ne všichni však ke světlu na konci tunelu dojdou. Jody Sherman, známý zakladatel webu o elektronickém obchodování Ecomom, v lednu ve věku 47 let spáchal sebevraždu. Jeho smrt komunitou začínajících společností otřásla. Rozpoutalo to také znovu diskuzi o podnikání a duševním zdraví, která začala o dva roky dříve sebevraždou Ilji Žitomirskije, 22letého spoluzakladatele sociální sítě Diaspora.

""Poslední dobou o svých vnitřních útrapách veřejně promlouvá stále více podnikatelů, což má za účel bojovat se stigmatizací deprese a strachu, jež mohou dané osoby odrazovat od vyhledání pomoci. Ve velmi osobním příspěvku s názvem "Když smrt vypadá jako dobrá volba" napsal o svých myšlenkách na sebevraždu po neúspěšném startupu z roku 2001 CEO společnosti Cheezburger Network, která provozuje humoristické webové stránky. Sean Percival, dřívější viceprezident MySpace a spoluzakladatel startupu Wittlebee zaměřujícího se na dětské oblečení, publikoval na svém webu článek s názvem "Když ne všechno jde dobře, požádejte o pomoc". „Při svém podnikání jsem si minulý rok několikrát sáhl na dno a zase jsem se z toho potom dostal,“ píše. „Pokud už nevíte kudy kam, kontaktuje mě, prosím.“ (Percival nyní na podnikatele v tísni naléhá, aby vyhledali odbornou pomoc: V ČR můžete kontaktovat některou z linek důvěry.)

Brad Feld, generální ředitel společnosti Foundry Group, začal v říjnu psát blog o svých posledních depresivních stavech. Nejednalo se o nic nového. V průběhu dospělosti se potýkal s poruchami nálady a neočekával tak, že by to vzbudilo příliš velkou reakci. Ale potom mu začaly chodit e-maily. Doslova stovky. Mnoho z nich bylo od podnikatelů, kteří se také potýkali pocity úzkosti a beznaděje. „Kdybyste viděli jména těch lidí, kteří mi psali, tak byste ani nevěřili,“ říká Feld. „Jedná se o velmi úspěšné lidi, značně známé, charizmatické osobnosti – a přesto se s tímto potýkají potají. Existuje přesvědčení, že o tom nemohou mluvit, že je to výrazem slabosti, studu nebo něčeho takového. Mají pocit, jako by se skrývali, což to ještě zhoršuje.“

95% firem nesplní cíle stanovené na startu

Pokud jste někdy nějakou společnost řídili, nejspíše to sami znáte. Jedná se o stresující práci, která může člověka emočně poznamenat. Zaprvé existuje vysoké riziko selhání. Podle výzkumu Shikhara Ghoshe, lektora z Harvard Business School, končí tři ze čtyř začínajících společností s venture kapitálem neúspěchem. Ghosh také zjistil, že více než 95 % začínáních společností nedosáhne na své původní odhady.

Podnikatelé často neví, jak zastávat více rolí, a potýkají se s nesčetnými problémy – od ztráty zákazníků nebo hádek s partnery až po narůstající konkurenci a nezdary se zaměstnanci. Kromě toho samozřejmě bojují s tím, jak to všechno zaplatit. „Celá cesta je plna traumatických událostí,“ říká psychiatr a bývalý podnikatel Michael A. Freeman, který se zabývá výzkumem duševního zdraví a podnikání.

""Situaci dále ztěžuje to, že začínající podnikatelé zanedbávají své zdraví a dál tak snižují svou odolnost. Jí příliš nebo skoro vůbec. Málo spí. Mají málo pohybu. „Člověk se může dostat do stavu, kdy na sebe tlačí a zneužívá své tělo,“ říká Freeman. „Stává se tím tak náchylnější k výkyvům nálad.“

Není tedy žádným překvapením, že podnikatelé pociťují úzkost více než jejich zaměstnanci. Podle nejnovějšího ukazatele o zdraví Gallup-Healthways Well-Being Index řeklo 34 % podnikatelů, že tímto problémem trpí.

To je 4 % více než ostatní pracovníci. A 45 % podnikatelů se svěřilo, že jsou ve stresu, což je o 3 % více než u ostatních pracovníků.

Podnikání je jako mánie

Ale nemusí se jednat pouze o stres, který některé podnikatele dohání k šílenství. Podle výzkumníků mnoho podnikatelů sdílí stejné rysy, které je činí náchylnější k výkyvům nálady. „Lidé, kteří jsou energičtější, motivovaní a kreativní, jsou pravděpodobně také podnikavější a zažívají silnější emoční stavy,“ říká Freeman. Mezi tyto stavy může patřit deprese, zoufalství, beznaděj, pocit bezcennosti ztráta motivace a myšlenky na sebevraždu.

Dá se říct, že se jedná o negativní stránku jinak kladného rysu. Vášeň, která zakladatele žene za úspěchem, může být také tím, co je sžírá. Vlastníci společností jsou podle výzkumu technologické univerzity Swinburne v australském Melbourne „náchylní trpět temnou stránkou posedlosti“. Tamější vědci o vášni k podnikání provedli studii, která zahrnovala zpovídání zakladatelů firem. Zjistili, že mnoho z nich vykazuje známky klinické obsese, včetně silných pocitů strachu a úzkosti, které mohou „potenciálně vést k horšímu fungování“, jak píší ve studii publikované v dubnovém vydání časopisu Entrepreneurship Research Journal.

Tento názor sdílí také John Gartner, praktikující psycholog učící na Lékařské škole Johnse Hopkinse. Ve své knize "Hypomanická hrana: spojení mezi (malým) šílenstvím a (velkým) úspěchem v Americe" argumentuje, že za silné stránky některých podnikatelů, i jejich chyby, může stát často přehlížené chování s názvem hypománie.

Jedná se o mírnější verzi mánie, které se často vyskytuje u příbuzných lidí, kteří trpí maniodepresivní psychózou, a postihuje asi 5–10 % osob. „Pokud trpíte mánií, máte pocit, že jste Ježíš,“ říká Gartner. „Trpíte-li hypománií, máte pocit, že jste darem od Boha průmyslu technologického investorství. Jedná se o různé úrovně stejných příznaků velkoleposti.“

""Gartner teorizuje, že hypomaniaků a podnikatelů například existuje v Americe tolik, protože národní obraz země je postaven na imigračních vlnách. „Jsme lid, který si vybral sám sebe,“ říká. „Imigranti mají nezvyklé ambice, energii, motivaci a odolnost vůči riziku, což jim umožňuje riskovat kvůli vidině lepší příležitosti. Všechny tyto rysy jsou dány biologicky. Pokud bychom tyto lidi všechny umístili na jeden kontinent, bude z nich národ podnikatelů.“

Podle Gartnera jsou hypomaniaci sice motivovaní a inovativní, vyskytuje se však u nich vyšší riziko deprese než u běžných lidí. Depresi může samozřejmě způsobit selhání nebo i cokoliv jiného, co hypomaniaka zpomalí. „Jsou jako border kolie – nemůžou nepobíhat,“ říká Gartner. „Když je budete držet vevnitř, rozkoušou vám nábytek. Prostě budou bláznit, chodit pořád dokola. Takoví jsou hypomaniaci. Musí se něčím zaměstnat, být aktivní, přepracovaní.“

„Podnikatelé trpěli v tichosti. Existuje přesvědčení, že o tom nemohou mluvit, že je to výrazem slabosti.

Když tržby spadnou o 75 procent

Velké problémy při podnikáni srazí na kolena každého. I zkušeným podnikatelům občas něco vezme vítr z plachet. Mark Woeppel v roce 1992 založil poradenskou společnost pro manažery s názvem Pinnacle Strategies. V roce 2009 mu lidé přestali volat.

""Kvůli globální finanční krizi začalo jeho zákazníky náhle zajímat více přežití nežli zvýšení produkce. Tržby spadly o 75 %. Woeppel snížil stavy o půl tuctu zaměstnanců. Netrvalo dlouho a vyčerpal všechna svá aktiva: automobily, šperky, vše, co jen mělo nějakou cenu. Sebedůvěry také ubývalo. „Jako CEO má člověk o sobě takovou představu, jako by byl pánem vesmíru,“ říká. „A pak už najednou není.“

Woeppel přestal vycházet z domu. Trpící úzkostí a nedostatkem sebevědomí začal hodně jíst a přibral více než 20 kilogramů. Někdy hledal útěchu ve své staré závislosti – hře na kytaru. Zamčený ve svém pokoji cvičil kytarová sóla Stevieho Raye Vaughana a Cheta Atkinse. „Bylo to něco, co jsem mohl dělat prostě proto, že to miluju,“ vzpomíná. „Existoval jsem jen já, kytara a klid.“

I přesto však pracoval na vývoji nových služeb. Doufal, že společnost přežije do té doby, než ji bude moci prodat. V roce 2010 se zákaznici začali vracet. Pinnacle získala svůj zatím největší kontrakt s výrobcem letadel, a to na základně studie, kterou Woeppel napsal právě v době, kdy se příliš nedařilo. V loňském roce byl zisk společnosti Pinnacle v přepočtu asi 170 milionů korun. Tržby se od roku 2009 zvýšily asi o 5 tisíc procent, čímž si společnost vysloužila 50. místo v žebříčku Inc. 500.

Woeppel říká, že je nyní odolnější, posílen těžkými časy. „Kdysi jsem si myslel, že práce to jsem já,“ říká. “Poté selžete. A zjistíte, že děti vás mají stále rády. Žena vás stále miluje. Pes vás stále miluje.“

Na účtu v přepočtu 200 korun

Mnoho podnikatelů se tak kladného výsledku však nedočká. Takový byl i případ Johna Popea, šéfa energetické společnosti WellDog z wyomingského města Laramie. 11. prosince 2002 zbylo Popeovi na účtu přesně 8,42 dolarů (asi 200 korun). Se splácením auta již byl 90 dní pozadu. S hypotékou 75 dní. Daňový úřad požádal o zadržení majetku.

""Jeho pevná linka, mobilní telefon ani kabelová televize už nefungovaly. Ani ne do týdne měla plynárenská společnost zastavit dodávku plynu do domu, ve kterém s ním bydlela také manželka s dcerou. Neměli by žádné teplo. Jeho společnost čekala na platbu od ropné společnosti Shell, strategického investora, se kterou po měsících vyjednávání podepsali 380stránkovou smlouvu. Pope tedy čekal.

Platba dorazil na další den. Pope a s ním i jeho společnost byla zachráněna. Poté si udělal seznam všech věcí, ve kterých finančně přesáhl své meze. „Na tohle nezapomenu,“ vzpomíná na své myšlenkové pochody. „Dál nikdy ani o krok.“

Od té doby se společnosti WellDog daří: V poslední třech letech se tržby zvýšily o více než 3700 % na 190 milionů korun, což společnost usadilo na 89. příčku v žebříčku. Ale emoce z let chaosu stále přetrvávají. „Člověk má pořád ten pocit, že se dostává do nebezpečí, pořád je jak na drátkách,“ říká Pope. „Má pak vážný problém s důvěrou. Má pocit, že kdykoliv se mu podaří nějakou jistotu vybudovat, něco přijde a vezme mu ji.“

Pope se někdy přistihne, že přehnaně reaguje kvůli maličkostem. Připomíná mu to posttraumatickou stresovou poruchu. „Něco se stane a člověk kvůli tomu začne vyšilovat,“ říká. „Ale vaše emoční reakce je mnohem vážnější, než si daný problém žádá. To už prostě patří k tomu traumatickému, co člověk kdysi zažil.“

„Pokud trpíte mánií, máte pocit, že jste Ježíš. Trpíte-li hypománií, máte pocit, že jste darem od Boha průmyslu technologického investorství.“ John Gartner

Žijte dál běžným životem, nepropadejte jen práci

Spuštění společnost je vždy divoká záležitost plná pozitiv i negativ, ale podle odborníků podnikatelé mají k dispozici určité prostředky, jak předejít tomu, aby se jim vše vymklo z kontroly. Nejdůležitější podle Freemana je udělat si čas na své blízké. „Nedovolte, aby podnikání vytlačilo vaše spojení s ostatními lidskými bytostmi,“ říká. Při boji s depresí jsou vztahy s přáteli a rodinou mocnou zbraní. A rozhodně se neobávejte požádat o pomoc! Pokud trpíte příznaky výrazné úzkosti, posttraumatické stresové poruchy či depresí, vyhledejte odborného lékaře.

Freeman také podnikatelům doporučuje, aby omezili svá finanční rizika. Podle něj je u podnikatelů často zvykem, že v oblasti posuzování rizik mají obrovská slepá místa. Následky pak mohou otřást nejen bankovním účtem, ale také vaším duševním zdravím. Nastavte si tedy mez, do jaké výše jste ochotni peníze investovat. A nedovolte přátelům a rodině, aby přispívali více, než si mohou dovolit.

Kardiovaskulární cvičení, zdravá strava a dostatečný spánek jsou také plus. Neméně pak i pěstování vlastní identity oddělené od společnosti. „Je dobré jen slepě nejít za jměním na úkor vlastního já,“ říká Freeman. „Součástí vašeho života by měly být i ostatní aspekty života.“ Ať už se věnujete rodině, sedíte v místní charitativní radě, stavíte modely raket na dvorku nebo chodíte o víkendu tančit swing, je důležité, aby člověk měl pocit, že uspívá v těch oblastech života, které nejsou spojeny s prací.

Schopnost se na selhání či ztrátu podívat z jiného úhlu je také něčím, co vůdčím osobnostem pomáhá udržovat své duševní zdraví. „Místo toho, aby si člověk říkal: 'Selhal jsem, podnik selhal, jsem k ničemu',“ říká Freeman, „je důležité se na vše podívat z jiné perspektivy. Kdo nic neriskuje, nic nezíská. Život je neustálý cyklus pokusů a omylů. Je třeba události nenafukovat.“

Nakonec je podle Brada Felda třeba, abyste byly o svých pocitech upřímní, není třeba je skrývat, ani například v kanceláří. Pokud jste ochotni otevřeně dávat své pocity najevo, umožní vám to s lidmi kolem navázat hlubší spojení. „Budete-li popírat sebe a to, co jste, lidi to poznají,“ říká Feld. „Ochota stát za zranitelným může u vůdčí osobnosti může dělat divy.“

originální text: inc.com

překlad: Lukáš Kucharczyk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *